Těžko uvěřit tomu, že zrovna na takovém těžko přístupném a vysokém místě byl kdysi vybudován hrad, ale stalo se. Jeho pozůstatky bývaly dlouho označovány nejvyšším hradem Moravy. Pak se ale archologové začali šťourat ve skalách sousedního Skalného a po nalezení důkazů o existenci opevněného sídla ztratily Obřany své prvenství. Jeho těžší přístupnost ale potvrdí všichni návštěvníci, stoupající k vrcholu kopce strmým svahem červeně značenou turistickou stezkou. Po 700 m dlouhé plahočině se konečně vydrápou na místa s depresemi a nižším sklonem svahu (tady stávalo hradní předhradí) a pak konečně spatří to, co z hradu dodnes zbylo. Je to 43 metrů dlouhá zeď o výšce 3-4 m, "přizdobená" jedním okenním otvorem a na samém západě zbytkem válcové věžice, vetknuté do zdiva. Většina návštěvníků je přesvědčena, že vidí zbytky hradního paláce, ale to je omyl. To viditelné, co po hradu zůstalo, je jen zbytkem severní hradní obvodové zdi. A ta 5 m hluboká deprese směrem na jih bývala zřejmě místem hradní cisterny. Při pohledu na zeď zblízka musíme víc než ocenit mistrovskou práci středověkých mistrů zednických - je přibližně 600 let stará a dosud stojí - a to přitom nebyl tento hrad nikdy zcela dostavěn a jeho existence trvala necelých 100 let!

Pro zjištění proč tomu tak bylo, se musíme vrátit do poloviny 14.století, kdy se stalo městečko Bystřice a čtyři dnes už zaniklé dědiny v okolí (Jenče, Jestřabí a Stará a Vysoká Lhota) majetkem jednoho z nejmocnějších moravských rodů - pánů z Kunštátu. V tomto případě reprezentovaným panem Bočkem. Ten dále rozmnožil své statky odkoupením dobrotického statku a osad Brusné a Slavkov a protože si chtěl postavit náhradu za zbořený hrad Obřany u Brna, rozhodl se ji vybudovat na skalnatém kopci nedaleko dnešního Chvalčova. Zapomeňte na myšlenku, že si ve středověku mohl každý (i ten mocný) dělat co chce! Však je také možné, že byly ty tehdejší zákony daleko smysluplnější jak ty dnešní... Prostě a jasně - pan Boček začal tento hrad budovat bez příslušného stavebního povolení od moravského markrabětě Jindřicha a toho vystrašila vzrůstající velikost páně Bočkových držav na východě Moravy. A rozhodl se ji rázně stopnout. Obrátil se se stížností na samého krále (shodou okolností Karla IV.) a ten v listině, datované 3.11.1366 rozhodl o tom, aby byl rozestavěný hrad pobořen! Což se sice neuskutečnilo - (i v "temném" středověku se přece daly příslušné instituce podmazat), nicméně na jeho dostavbě se už nepokračovalo a zedníci si odešli hledat výdělek jinde. A jen o sedm let později se podařilo získat Obřany samotnému markraběti. Ten ve svém úsilí pokračoval, a když se mu podařilo získat znovu zpět i panství bystřické a přímo v Bystřici byla zbudována tvrz, hrad Obřany ztratil význam a před pol.15.století definitivně zanikl...

My se ještě krátce vrátíme k tomu, jak to tady asi kdysi vypadalo, k čemuž nám pomůže obrázek, visící na stromě u tur.rozcestí. Hrad totiž svou nesmírně úzkou a dlouhou dispozicí na skalnatém hřebenu připomíná třeba hrad Trosky. Od severu, západu a východu byl chráněn strmým skalnatým srázem, ale od jihu už to bylo s jeho obranou poněkud pofiderní. Proto bylo podélné hradní nádvoří nad malým opevněným předhradím chráněno od jihu i severu dlouhými hradebními zdmi a tam, kde se na západě obě hradby stýkaly, spojeny obrannou věžicí. Na tuto západní polovinu hradu nakoso (směrem k severovýchodu) navazovala do skály vytesaná plošina se dvěma menšími budovami hradních paláců a z opevněného (a hradbou obehnaného nejzašího cípu) se tyčila ještě obranná, pravděpodobně jen dřevěná věž. Poněvadž skalní hradba směrem k východu dosahuje na místě, vzdáleném asi 100 m od hradní zříceniny, převýšení, stávalo na něm možná nějaké předsunuté jednoduché opevnění, sloužící zároveň jako skvělá pozorovatelna. A celý hradní areál byl pochopitelně obklopen valy a hlubokými příkopy, které i dnes může spatřit i oko vnímavého návštěvníka...