Zlatokorunský klášter patří k nejlépe zachovaným gotickým klášterům v Čechách. Byl vystavěn v podhůří Blanského lesa na úpatí vrchu Kleť, na místě obtékaném ze tří stran řekou Vltavou. Klášter se stejnojmennou obcí leží asi 7 km severovýchodně od Českého Krumlova v nadmořské výšce 473 m. Klášter založil Přemysl Otakar II. v roce 1263 a nazval jej Svatá trnová koruna. Klášter, patřící cisterciáckému řádu, rychle zbohatl a stal se důležitou oporou královské moci v oblasti. Záhy získal své nové jméno - Zlatá Koruna. Po smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278 byl klášter několikrát ochuzen a dokonce i pobořen. Znovu jej obnovil král Václav II. V polovině 14. století klášter vyhořel, v letech 1420 a 1429 byl dobyt a vypálen husity. Po skončení husitských válek získala Zlatá Koruna velkou samostatnost a klášter zaznamenal značný stavební rozvoj. Roku 1785 byl však zrušen a přeměněn na továrnu. Areál kláštera byl rozdělen na opevněný hospodářský dvůr (dnešní obec) a vlastní hrazený komplex kláštera s opatstvím. Hlavními stavbami jsou chrám Nanebevzetí Panny Marie, k němuž přiléhá dvojkřídlý konvent s Křížovou chodbou a s gotickou kapitulní síní (vše z konce 13. století). Nejstarší částí kláštera je malý konvent s kaplí Andělů Strážných, vystavěný v raně gotickém slohu v osmdesátých letech 13. století. Počátkem 20. století byl klášter nákladně opravován a dnes je přístupný veřejnosti. V současné době je v objektu umístěna stálá expozice jihočeského písemnictví a depozitáře vědecké knihovny.