Obec Nalžovice se nachází v malebné Benešovské pahorkatině, přibližně 4 kilometry na východ od řeky Vltavy. Nejbližším známějším místem jsou Sedlčany, které jsou od vsi vzdálené asi 6 kilometrů na jihovýchod. Když jsme vyjížděli ze Sedlčan po silnici č. 119 k severozápadu, o Nalžovicích jsme ještě neměli ani potuchy. Po několika minutách jízdy jsme sjížděli do údolí a před námi jsme měli po pravé straně ves Chlum, nad kterou se vypínala věž kostela. Po levé straně v údolí se rýsoval velký objekt ukrytý mezi stromy rozsáhlého parku. Blíže k nám, na pokraji parku byla vidět větší kaple. Malá směrovka s nápisem zámek Nalžovice byla impulsem k odbočení a po chvíli se již díváme na poměrně velkou dvoupatrovou zámeckou budovu, kolem které jsou další jednopatrové objekty. Zeď a plot mezi námi a zámkem byla, jak se ukázalo později, nepřekonatelná a tak jsme se museli spokojit jen s pohledy na zámek a procházkou jeho okolím.

První zmínka o tomto místě je z roku 1364 a to zde již stála tvrz, o které se toho moc neví. Zámek se začal stavět až ve 2. polovině 17. století a majitelem panství tehdy byl Kryštof Koppl z Adlesbergu. Zámek byl ale dokončen až za Mikuláše Franchimonta z Frakenthalu. Byla to velmi mohutná barokní stavba o dvou patrech, ukončená mansardovou střechou. Syn Mikuláše nechal mezi roky 1690 až 94 postavit nedaleko zámku kapli Panny Marie Bolestné. Ta v roce 1823 vyhořela a dnešní její podoba je z let 1855 až 59. Na panství se vystřídalo několik majitelů a ani zámek se nedochoval v původní podobě. Nejhorším zásahem byla nešetrná renovace v 19. století a dá se říci, že tak jej vidíme i dnes. zajímavostí je, že za 2. světové války v zámku sídlil nejvyšší soud pro příslušníky SS a odsouzenci byli popravování u zámecké zdi. V roce 1948 byl zámek zkonfiskován Schwarzenberkům a stal se domovem důchodců. Od roku 1986 jsou v zámku umístěny osoby s mentálním postižením. Zámek je dnes majetkem Krajského úřadu středočeského kraje, jenž zámek odkoupil.

Procházíme kolem zámku a snahou je pořídit slušnou fotografii. V rozhovoru se zaměstnanci se dozvídáme, že přístup do parku ani zámku není možný. Obcházíme zámek a vystupujeme na terasu na které je socha sv. Jana z Nepomuku z období baroka.. Odtud vypadá zámek docela zajímavě. Jdeme se podívat od jihu, ale tady jsou postaveny další budovy, které zámek částečně kryjí. Dostáváme se k bývalým hospodářským budovám, ty jsou dosti zchátralé. Odtud je výhled jižním směrem, kde vystupují menší vrchy. A tím je procházka u konce. Přístupná není ani zámecká kaple a tak naše návštěva Nalžovic dospěla ke konci a my jedeme objevovat další zajímavosti Sedlčanska.