Krásné podzimní počasí lákalo k posledním výletům a tak jsme se vydali na krásný zámeček na pomezí Vysočiny a jižních Čech - na Červenou Lhotu.

Na místě dnešního zámku stávala původně gotická tvrz, která byla vystavěna na skalnatém výběžku, kolem kterého v té době pouze protékal Deštenský potok. Hráz, která umožnila vznik rybníka, byla postavena až později, zřejmě v průběhu 16. století. Zámek prošel mnoha úpravami a změnami stavebních slohů, které prováděli majitelé objektu. Pravděpodobně prvními majiteli byli vladykové zvaní Podlavičkové, na konci 14. století zde bylo již pravděpodobně možné zastihnout rod Zásmuků. První skutečný písemný záznam pochází až z roku 1465, kdy Lhotu zdědil po svém otci Ctiborovi ze Zásmuk jeho syn Petr. Počátkem 16. stol. Lhotu krátce vlastnil Diviš Boubínský z Újezda, od kterého ji kolem roku 1530 kupuje rytířský rod Kábů z Rybňan. Ten během několika desetiletí uskutečnil zřejmě nejvýznamnější proměny Červené Lhoty. Gotickou tvrz přestavěl do podoby renesančního zámku, který z původně několika samostatných budov na konci zaujal v podstatě již svoji dnešní podobu se čtyřmi křídly kolem malého nádvoří. Také jeho poloha byla změněna z čnící na vyvýšeném skalisku do "plovoucí" uprostřed rybníka a dokonce i vznik dnešní barevné varianty a zároveň také navazujícího názvu Červená Lhota je možné klást už do závěru panování Kábů, které skončilo roku 1597. Poté byl objekt byl ve vlastnictví Viléma Rúta z Dírné. Po bitvě na Bílé hoře je mu však majetek jako protestantovi zkonfiskován a zámek nejdříve obsadil a později i zakoupil italský katolický šlechtic Antonio Bruccio, který zde postavil kamenný most namísto dřívějšího dřevěného a mimo jiné vystavěl také lázně nad zázračným pramenem v nedaleké Deštné. Po jeho smrti zámek získal roku 1641 nejvyšší kancléř Království českého Vilém Slavata. Jeho rod na Červené Lhotě uskutečnil radikální barokní přestavbu, při které se i vnitřní prostory ve své podstatě proměnily do dnešní podoby. Slavatové zde už nesídlili, zámek se stal jen oddechovým letohrádkem. V roce 1693 jeho vlastnictví přešlo vyženěním na rod Windischgrätzů a v dalších letech se tu vystřídalo více majitelů (svobodní páni z Gudensu, baroni Stillfriedové, průmyslník Veith). Na zámku nedošlo k zásadním změnám, až v roce 1835 zámek zakoupil rakouský císařský komoří Heinrich Eduard Schönburg-Hartenstein. Jeho rod pak objekt vlastnil až do roku 1945 a uskutečnil zde dvě významné přestavby, které změnily především jeho vnější podobu. Svým stavebním stylem se vracely k původním stylům užitým při budování Červené Lhoty. Nejprve totiž proběhla ještě v 19. století přestavba pseudogotická, na počátku 20. století proměna do podoby neorenesanční, kterou má zámek dodnes.

V roce 1945 byl zámek jako německý majetek zkonfiskován a roku 1949 zpřístupněn veřejnosti. Mnohé vybavení expozic nebylo původní, ale svezené z jiných zámků. Od roku 2003 však proběhla úprava interiérů do podoby, kterou měly za Schönburg-Hartenstein v 1. polovině 20. století.

Příjemná je procházka udržovanou zahradou kolem Zámeckého rybníka.

Součástí zámeckého areálu je kaple Nejsvětější trojice.Renezanční stavba stojí v zámeckém parku a nabízí ke shlédnutí původní dřevěný strop symbolizující Jeruzalém a původní malby v interiéru.