Sýkornice je mohutným vrchem v Hostýnských vrších. Dosahuje výše 584 metrů a svou masou od sebe navzájem odděluje valašskou vesnici Kašavu a dědinu Držkovou. Plochý vrcholový hřeben zdobí 500 m dlouhý přerušovaný pás pěkných a zajímavých skalních útvarů. Od místních obyvatel dostaly název "Vrzavé skály" - možná podle na sebe popadaných a v silném větru skřípajících kmenech stromů, možná podle pronikavého zvuku cvrčků na okolních pasekách, kdo ví... Ačkoliv se skály nacházejí blíže k dědině Držková, novou Naučnou stezku k nim a odpočívadlo na výhledovém místě zde vybudovala obec Kašava. Budiž jí to přáno - v okolí Držkové se nachází nadbytek jiných hezkých skalních útvarů a Kašava přitom nemá jeden jediný, takže se o tyto může klidně podělit se svým sousedem! I nadále ale zůstalo v platnosti, že po značce turistické se k nim dostaneme toliko z Držkové: modré značení dost prudce stoupá přes výhledové louky na hřeben Sýkornice a dále pokračuje na Kopnou. Po hřebeni ale směrem na západ vybíhá už neznačená lesní cesta, po které se za malou chvilku dostanete na hezkou lučinu s tábořištěm a lavičkami.

Ještě před nedávnem vás krátce stoupající chodníček dovedl tmavým lesíkem k prvnímu bizarnímu útvaru Vrzavých skal, což už bohužel dneska neplatí! Skály sice zůstaly stát na svém místě, to ano, ale neplatí to o okolním lese - v době, kdy se na Vrzavé skály zaměřila pozornost tvůrců Naučné stezky Kašava a vybudovala zde již zmiňované odpočivadlo a vyznačila sem trasu stezky se zelenobílým kosočtvercem, staly se bohužel i místem loupeživého ataku! Stromy se v lesích těžit musí - tento fakt nikdo nezpochybňuje - ale aby se tak dělo těsně po skončení extrémních dešťů a povodních, kdy je lesní půda nasáklá vodou jako houba... navíc ve strmém svahu s pískovcovým podložím a za pomoci těch nejtěžších lesních mechanismů, které nenávratně poškodí lesní půdu - tak to už je záležitost velmi podivná!! Les je nyní vykácen až téměř pod úpatí skal, malebně rozhozené skalky ve svahu pod hlavními skalními útvary nyní úpí pod tíhou na ně shozených lesních velikánů, chvojí... a dál už ten bordel okolo ani nemám sílu popisovat! Trampové, turisté a všichni ti, kteří si zdejší skály oblíbili - ti všichni, jako já, při jejich současné návštěvě hořce zapláčou!!

Obraťme ale náš pohled k hlavnímu pásu skal, který naštěstí zůstal neporušen a vydejme se po chodníku směrem od východu na západ na jejich prohlídku. I tyto skály jsou samozřejmě tvořeny pískovci a slepenci flyšového pásma Západních Karpat, v našem případě lukovskými vrstvami, které díky svému příznivému náklonu umožnily erozním vlivům vznik velmi pozoruhodných tvarů a forem. Směrem od východu napřed mineme velmi bizarní skalisko, tvořené vrstvami skalních lavic naskládaných na sebe. To, co skalka nedosahuje svojí výškou -(jen 4 m) - dotahuje svou délkou a tvarem, ze spodní strany jsou do ní vklíněny chobotnicové kořeny starého buku lesního a její tvář, obrácenou k "čerstvé" pasece, už tvoří slepenec. Jen o 50 m dál nás stezka, vedoucí po hřebeni, přivede k hlavním útvarům Vrzavých skal. (Nejen tyto, ale i jejich další pokračování jsou tvořeny přerušovanými pásy mrazových srubů, vystupujících zpod chodníku, vedoucího po vrcholovém hřebenu Sýkornice.) Hlavní, asi 40 m dlouhé mrazové sruby dosahují sice výše téměř 10 m, ale více než jejich výška nás asi zaujmou ty mohutné převisy typu abri na jejich úpatí, pod nimiž vzniklo trampské tábořiště. Zdejší skalní útvary dostaly od trampů jména Kobylka a Hřebeček, což potvrzují i malůvky koní na balvanu pod převisem. Díky odlesnění ale kresby ztratily svůj původní naivní půvab a staly se produktem spíše primitivním...

Nad Hřebečkem a Kobylkou se na hřebeni nachází nové odpočívadlo se stručným všeobecným popisem Vrzavých skal. Při odpočinku se směrem k odlesněnému jihu můžete potěšit krásným výhledem na poslední výběžky Hostýnských vrchů s přehradním jezerem Slušovické přehrady a na pásmo hlavního hřebene Vizovických vrchů, vyplňujících zbytek horizontu. Pod skálami jsme se ještě nedávno mohli projít a poobdivovat pásmo malebných skalek, tvořících předpolí hlavnímu skalnímu pásu - dnes se k nim přes tu spoušť po lesácích nedostanete! Pás skal pokračuje dále k západu. Pokud stojíte o jejich vzevrubnou prohlídku, určitě neprohloupíte: musíte ale sestoupit znovu pod úpatí skalních stěn. Ty vám při vaší procházce nabídnou přepestrou plejádu různých geomorfologických jevů jako jsou voštiny, skalní římsy a různě veliké a hluboké zahloubené skalní dutiny. Ty největší - pravé tafoni, jsme ale předtím už viděli i na Kobylce a Hřebečkovi. Zaujme nás skalní úpatí, do kterého jsou do výše asi 1 m od úpatí zahloubeny pestře působící převisy, vystupující bloky jsou členěné puklinami do prazvláštních tvarů. Pokud budete při svém průzkumu dost pozorní, objevíte také další fantastický převis, pod kterým se skrývá miniaturní tábořiště. Zatímco ten velký převis pod Kobylkou a hřebečkem je jakousi trampskou noclehárnou, tento je mnohem menší a intimnější - je to jen taková ložnice, sotva tak pro dva manželské páry...

Dále k západu je skalní pás čím dál tím víc přerušován a celé - (asi 0.5 km dlouhé)- pásmo Vrzavých skal tu nad strmou Strání zarůstající paseky končí třemi skalními výchozy. Ze svahů mýtiny mají podobu skalních věží, ta zcela poslední dostala od horolezců název Cvrček a má jakoby vyleptanou, 7 m Vysokou skalní stěnu.