Obec Vlčnov, ve které žijí tři tisícovky obyvatel, se celosvětově proslavila tradiční Jízdou králů, která je od roku 2011 na seznamu UNESCO. Vlčnov však bývá všeobecně považován za skutečnou perlu Slovácka, proslulou barvitou krásou lidových krojů, vinařstvím, bohatstvím hudebních tradic i lidovou architekturou. Příznivci českých filmů možná také vědí, že se zde natáčela Rovenského Maryša nebo Kunderův Žert. Tento článek však zůstane jen u toho vína a lidové architektury a bude se věnovat fenoménu tzv. Vlčnovských búd. Informace o nich bývají totiž většinou velmi skoupé nebo nesmyslné. Dokonce i na Turistice jsem se o búdách dočetl jen pár řádků, které navíc tvrdily, že zdejší búdy jsou památkou UNESCO. A protože se jedná o místo skutečně velmi zajímavé, rozhodl jsem se to trošku napravit. Už jen proto, že Vlčnovem vedou dvě cyklostezky, z nichž ta Uherskohradišťská vinařská navazuje na Moravskou vinnou stezku.

Takže vyražme společně směrem do vinohradů, například po Velkém vlčnovském okruhu. Právě zde totiž v minulosti vznikaly „búdy“. Jedná se o vinohradnické stavby, které se ve Vlčnově do dnešních dnů zachovaly v nejrozsáhlejším souboru památkově chráněných vinohradnických staveb v České republice. A po předběžné domluvě je také možno u místního vinaře - přímo v búdě - ochutnat starohorské víno. A hned na začátku ještě jedno upřesnění: památkovou rezervaci Vlčnov-Kojiny tvoří soubor nadzemních vinohradnických lisoven bez sklepa, které představují ucelený areál historicky velmi hodnotných staveb.

Búd nad Vlčnovem najdeme přibližně čtyřicet a za památkovou rezervaci je Ministerstvo kultury ČR prohlásilo v roce 1995. Je přitom zajímavé, že památkově chráněné jsou údajně jen některé z nich. Jednotlivé stavby se vždy lišily pouze svou velikostí a konstrukcí. Nejstarší – dřevěné - búdy zde už stejně nenajdeme. Místo nich se totiž objevily tzv. „tlučenice“ (dubová kostra byla položena na kamenném základě) a od 19. století se na kamenném základě postavila búda z vepřovic. Všechny tři typy búd měly dřevěné stropy a doškovou střechu. Tu později nahradila pálená krytina. V interiéru najdeme dvě místnosti. Ta vstupní (přední, zvaná presúz) je větší a nachází se v ní dřevěný šroubový lis na hrozny (vidět můžete např. přístroj s datací rokem 1823, ale údajně i z konce 18. století), zadní malá komůrka pak sloužila jako kvasírna a úložný prostor pro sudy.

Existence vlčnovských vinohradů a búd je dokonce spojována s první historickou zprávou o Vlčnově ze 13. století, přičemž nejstarší písemná zpráva o vlčnovských búdách pochází z roku 1544. V 15. století však již písemné zprávy hovoří o povinném obdělávání viničních hor a vinných desátcích. V roce 1704 pak obec získává pečeť s hroznem a vinařským nožem. Problémem zdejších vinohradů byly tehdy zejména krádeže Prušáků (co také od východních Němců čekat dobrého). Přesto búdy zůstávají nadále stavbou několikrát do roku bílenou, při zemi s modrou „obrovnávkou“. Poslední klasická došková búda (tlučenica) lehla popelem v roce 1979.

Koncem I. světové války zde zbyly- kromě Vlčnova - jen dvě vinařské obce a právě tehdy se celkový počet búd v této oblasti ztenčil na 162. V roce 1910 shořelo nad kapličkou šest búd a v dubnu roku 1945 dalších šest. Dnešní staré bůdy pochází většinou z poloviny l9. století a jsou postaveny z hliněných cihel, tzv. kotovic. Přitom ještě v roce l785 bylo ve Vlčnově celkem l49 vinohradních búd. Problémem této oblasti bývala vojska uherská, která zde např. v roce 1707 vypálila asi 50 búd.

Tvrzení o nepodsklepených stavbách je také pravdivé jen částečně. Například v letech l790 až l806 bylo ve Vlčnovských bůdách celkem jenom sedm sklepů, ale pouze jeden z nich v Kojinech. Všechny zdejší přízemní objekty stojí v řadové zástavbě a mají bílá průčelí s modrým přízemním pásem, tzv. podrovnávkou. Štítově jsou orientovány ke komunikaci a také k Vlčnovu. Celý areál je stále živým – byť někde nevhodně narušeným - organismem a památková obnova zde probíhá téměř permanentně. A i když se sem některé „dostavby“ možná nehodí, jedná se o místo neuvěřitelně půvabné a navštíveníhodné. A to nejen pro členy klubu přátel rozhleden, kteří si zde mohou „odškrtnout“ hned dva kousky najednou.