Vesnici s neobvyklým názvem Věž najdeme na Havlíčkobrodsku, přesněji na půli cesty mezi Havlíčkovým Brodem a Humpolcem. Obec je poprvé písemně zmiňována v roce 1404 a dnes zde žije něco málo přes osm stovek obyvatel. Zdejší nejvýznamnější památkou je od konce 17. století barokní zámek Vernierů, postavený zřejmě na místě někdejší tvrze. Po dokončení stavby okolo roku 1703 se jednalo o obdélnou patrovou budovu, která byla v letech 1728 až 1730 rozšířena o vrcholně barokní boční křídlo. Na něj pak navazuje – rovněž obdélná - zámecké kaple, zakončená půlkruhově. V původní barokní podobě však už dnes zámek ve Věži neuvidíme. Postupně jej totiž čekaly rokokové (v letech 1740 až 1750), klasicistní (konec 18. století) i empírové (roku 1820) úpravy, ale po požáru v roce 1881 také neplánované opravy z počátku 20. století. Stavitel zámku je neznámý a dnes již bývá tato stavba nejčastěji označována jako empírová.

A na úvod si ještě přidejme informaci, že Vernierové získali Věž v roce 1636, kdy byla konfiskována Trčkům z Lípy. Poté, co tento rod jednoduchý zámek dostavěl, prodal Jan Bartoloměj Vernier vesnici i se zámkem - tehdy nazývaným Červená Věž - Františku Antonínovi z Gastheimu. Majitelé se pak rychle střídají, ale zámek to na své podobě pozná až ve zmíněných letech 1728 – 1730. Tehdy zámek vlastnil rytíř František Josef Mozar, který nechal postavit severní křídlo s kaplí sv. Jana Nepomuckého. V letech 1740 až 1750 vzniká zásluhou Dejmů ze Stříteže rokokové zahradní průčelí zámku; klasicistní i empírové úpravy zde však proběhly až za „vlády“ manželů Křivánkových, kteří zámek zdědili. V té době dojde také ke klasicistní úpravě hlavního západního průčelí a ke zmenšení kaple. Poté, co zámek v roce 1881 vyhořel, byl opět prodán, ale opravit ho nechal až jeho další majitel, Robert Stangler. Ten financoval počátkem 20. století – přesněji v roce 1908 - rovněž opravu zámecké kaple. Zřejmě proto, aby Stanglerům po únoru 1948 nekonfiskovali komunisté nějakou nevzhlednou ruinu. No a o deset let později se sem stěhuje domov důchodců, který zde už zůstal.

Dnešní zámecké fasády s mělkým tříosým rizalitem již mají klasicistní podobu a zdobí je ornamenty na portálových vlysech. Za zmínku stojí přízemní místnosti s valenou klenbou (patro je plochostropé), trojramenné schodiště na toskánských sloupech nebo krátké vrcholně barokní severní křídlo s balkónem na čtyřech egyptských sloupech a zdobnou rokokovou mříží. Jednolodní kaple sv. Jana Nepomuckého má různých zaklenutí celou kolekci. Loď má plochý rákosový strop, presbytář je zaklenut křížově a půlkruhový závěr konchou. Nástropní malby v interiéru kaple pocházejí z I. poloviny 19. století, všechny tři neobarokní oltáře z období kolem roku 1910. Vnější stěny kaple jsou členěny pilastry. V jídelně je k vidění neorenesanční ornamentální malba s obrazy čtyř českých hradů.

Součástí zámeckého areálu je také poměrně rozsáhlý park se skleníkem a sýpkou.K tomuto parku pak přilehlá neogotická kaple Krista Krále, která byla – i s hrobkou - postavena v roce 1930, a to podle návrhu Vejse–Deyla z Hořic. V hrobce jsou uloženy ostatky některých majitelů zámku. Přesto, že je od roku 1958 zámek využíván jako Ústav sociální péče pro dospělé, slouží jeho krásný park nadále jako oblíbené odpočinkové místo.

Zámek Věž byl mezi Kulturní památky České republiky zařazen hned v květnu roku 1958, tedy v době, kdy zde finišovaly stavební úpravy, měnící panské sídlo v sociální zařízení.