Město Uherský Ostroh leží v rovinatém srdci moravského Slovácka. Krásu tohoto místa podtrhuje soutok řeky Moravy s potokem Okluka, který obklopují vinice i trnkové sady. A celou tuto půvabnou oblast navíc lemují z jedné strany Chřiby a z té druhé Bílé Karpaty. Město má přibližně čtyři a půl tisíce obyvatel a písemně je poprvé zmiňováno roku 1286, zeměpanská vodní pevnost dokonce o 11 let dříve. Zdejší osídlení však zřejmě pamatuje již starší dobu kamennou. Na historii města se výrazně podepsali husité i rod pánů z Kunovic, kteří hradní pevnost postupně přebudovali do podoby renesančního zámku. Po bitvě na Bílé hoře pak město na dalších 300 let padlo do rukou Liechtensteinů a tím také skončil jeho rozkvět. Na druhé straně je potřeba zdůraznit, že zde byl v té době založen – mimo jiné - vrchnostenský pivovar a také palírna. Zámek sice chátral, ale pivovar a oživení staré vinařské tradice způsobily prudký nárůst počtu rozličných hostinců, šenků a vinných sklepů.

Z historických památek města je tedy nejvýznačnější stavbou zámek. Původně obranný hrad, pocházející ze 13. století, byl do podoby renesančního zámku přestavěn pány z Kunovic v letech 1560 až 1570. Z někdejšího hradu dnes můžeme objevit pouze obytnou věž na jihovýchodní straně zámku, která se – spolu s částí hradeb - stala také součástí nové stavby. V historii hradu se setkáváme i s takovými jmény, jako jsou Přemysl Otakar II., Jan Lucemburský, rod Šternberků, markrabata Jan Jindřich a Prokop nebo známá „liška ryšavá“ Zikmund, který hrad několikrát obléhal. Samotný zámek i před(pří)zámčí byly rekonstruovány a dnes zde najdeme městský úřad, městskou knihovnu, šicí dílnu lidových krojů, apartmánové ubytování i informační centrum. Obklopený vodou byl zámek až do 19. století.

Po přestavbě hradu v zámek, která trvala až do konce 16. století, získala budova tvar nepravidelného čtyřúhelníku s nádvořím. To je – kromě jižní strany – celé arkádové. Na severozápadě pak byla vybudována mohutná čtyřboká věž. Jihovýchodní a severozápadní trakt je dvoupatrový, ostatní trakty mají poschodí tři. Ve východním traktu je zámecká kaple a velký sál. Hned v roce 1605 zámek zničil požár, ale byl ihned opraven. Pobělohorská konfiskace přihrála zámek v roce 1625 Liechtensteinům a – asi aby toho nebylo málo - roku 1645 jej dobyli Švédové. A aby nám těch pětek nepochybilo, Liechtensteinové zámek vlastnili až do roku 1945. Předtím byl však ještě střediskem správy panství, kancelářemi velkostatku a byty úředníků.

Mohutná budova tvořila - spolu s bývalým vrchnostenským pivovarem, hospodářskými i obytnými budovami a zahradami - rozsáhlý komplex, který měl ještě v 19. století pět nádvoří, z nichž první dvě dnes již patří bývalému pivovaru. Od pivovaru – tedy od řeky a od severovýchodu – lze také předpokládat původní vchod do hradu, který měl až do konce 14. století půdorys pravidelného obdélníku. Využití hradebních zdí při přestavbě dnes vidíme při bočním pohledu na zámek (výrazné zešikmení zdiva). Poté ještě někdejší hrad prošel v letech 1511 až 1545 goticko-renesančním stavebním meziobdobím, ze kterého pocházejí některé dochované portálky a okna. Propojení starého hradního paláce s ostatními křídly dodnes znesnadňuje pohyb v rozdílné výši podlaží. Na místě bývalého vodního příkopu vzniklo nové jihozápadní křídlo. Později je přistavěn také arkýř při jižním nároží a v centrální části jihovýchodního křídla. Počátkem 17. století dochází k dostavbě nejvyššího patra u starších zámeckých křídel a k vybudování arkádového dvora.

Kulturní památkou se celý zámecký komplex – i s přízámčím – stává v roce 1958.