Jihomoravská příhraniční vinařská obec Uherčice leží v západní části okresu Znojmo a první písemná zmínka o obci pochází z roku 1220, kdy se Uherčice stávají součástí hardeggského panství. V obci žije přibližně tisícovka obyvatel, internetová encyklopedie Wikipedie však uvádí necelou polovinu tohoto čísla.

Nejvýznamnější památkou na území obce je areál renesančního zámku z konce 16. století, který „vznikl“ přestavbou rozsáhlé pozdně-gotické tvrze z konce 15. století. Zámek je v dosti zchátralém stavu, je však průběžně rekonstruován a byl vyhlášen národní kulturní památkou. A protože byl zámek v minulosti již mnohokrát přestavován v různých architektonických slozích, bývá někdy nazýván „učebnicí slohů".

Přestavba původní tvrze, ze které se zachovalo i několik gotických portálů, na renesanční zámek byla zahájena krátce po polovině 16. století. Nejstarší renesanční část zámku s prvním nádvořím byla vybudována pravděpodobně již do roku 1554. V následující etapě bylo postaveno lichoběžníkové nádvoří s krásnými dvoupatrovými renesančními arkádami a současně zřejmě vznikl i východní arkádový dvůr, přístupný monumentální věžní bránou.

Ve II. polovině 17. století na zámku probíhaly barokní úpravy, v rámci kterých byla provedena například bohatá štuková výzdoba zámeckých interiérů. Autorem této výzdoby byl Baldassare (Baltazar) Fontana, významný italský sochař a štukatér, působící – mimo jiné – v Olomouci a Kroměříži nebo v polském Krakově. Jeho nejvýznamnějším dílem na našem území je však zřejmě výzdoba velehradského kláštera. Počátkem 19. století byly ještě na zámku provedeny klasicistní úpravy interiérů.

Rozlehlý zámecký areál je tvořen obytnými a reprezentačními prostory i hospodářskými budovami, které tvoří – spolu se zahradami a parkem - významný krajinotvorný soubor. V zámeckém parku byly postaveny různé drobné romantické stavby, ze kterých se dochovaly pouze obelisk a umělá hradní zřícenina.

Po II. světové válce se na zámku „úspěšně“ podepsal „kladný“ vztah Komunistických vlád k různým významným historickým památkám. Díky tomu, že v prostředí zámku postupně působil státní statek i armáda, ocitl se zámek v 80. letech minulého století téměř v podobě ruiny. Komplexní obnova této památky byla zahájena v roce 1996 a ještě téhož roku byla část zámeckých interiérů poprvé zpřístupněna veřejnosti.