Hned na úvod je potřeba sdělit jednu zásadní informaci. Třebíčská bazilika je prostě nádherná. A přitom by tomu tak vlastně ani být nemělo, protože tento chrám je v podstatě „jen jakousi nesourodou směskou“ stylů a odrazem různých vlivů z mnoha evropských zemí. Najdete zde stopy prvních francouzských gotických katedrál, románské chrámy jižního Německa, portál podobný tomu z vídeňského dómu sv. Štěpána nebo průnik architektury normanské. Přesto celková podoba baziliky neuvěřitelně čistě ladí a díky tomu byla tato stavba – jako unikátní prolínání románského a gotického slohu – zapsána v roce 2003 na seznam chráněných památek kulturního dědictví UNESCO a ještě o rok dříve se stala národní kulturní památkou. Je jisté, že plným právem. A jako bonus zde ještě platí, že se jednalo o nejdelší moravský kostel. Jeho délka je téměř 66 metrů, šířka pak něco málo přes 20 metrů.

Přitom historie baziliky nebyla nijak jednoduchá a je s podivem, že se dochovala v jedinečné formě. Stavba chrámu, který měl být největším kostelem na Moravě, byla zahájena roku 1220 na místě starší dřevěné kaple, snad sv. Benedikta. Stavbu zadal třebíčský klášter jihofrancouzské huti, která během dvou desetiletí vybudovala základy, kryptu, severní a jižní kapli, chór a severní předsíň. Tím v podstatě končí románské období baziliky, protože jsou v roce 1241 veškeré stavební práce přerušeny a později se už na stavbě evidentně projevuje silně vliv gotiky. Nejedná se však ještě o klasický hravý styl, ale o přechodové období, což je nejvíce vidět na jednotlivých plastikách. Celá stavba byla dokončena v roce 1260 … aby byla o 202 let později vypálena. Tím také mizí překrásná klenba, která byla plně nahrazena až o tři století později. Postupně jsou odsud také vyhnáni mniši a klášter i kostel začínají sloužit světským účelům. Přímo v bazilice byl zřízen pivovar a později také konírna, zámecká kuchyně a prádelna. Sice pivo mám rád, ale jinak to je dost hrozná představa, že?

Do původního stavu vrátili chrám až Valdštejnové, kteří do Třebíče na počátku 18. století povolali z Prahy věhlasného barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňku. Ten pro baziliku navrhl barokní gotizující klenbu, která celé stavbě dodala zajímavý specifický ráz. Za hlavní klenoty baziliky sv. Prokopa však bývají považovány zejména tzv. Opatská kaple a románská krypta. Zmíněnou kapli zdobí druhé nejstarší fresky na Moravě, které pokrývají celý vnitřní prostor kaple (údajně snad podobné malby původně zdobily celý interiér baziliky). Nádherná krypta je pro změnu považována za nejzachovalejší část kostela. Byla postavena jako pohřebiště mnichů, její klenbu nesou sloupy a polosloupy s originálními hlavicemi a svého času byla také významnou součástí zdejšího pivovaru. A za Valdštejnů – přesněji roku 1704 – byla také bazilika teprve zasvěcena sv. Prokopovi. Tehdy vzniká i kaple sv. Prokopa a o něco později Kaňkovo západní průčelí (1725 – 1733).

Co všechno můžeme vidět v interiéru? Je toho opravdu hodně. Jedná se o trojlodní chrám se dvěma předsíněmi a mírně potlačeným transeptem. Hlavní loď má šest klenebních polí; obě boční lodi jich sice mají devět, ale poloviční velikosti. Hlavní loď je také vyšší než boční lodě, od kterých ji odděluje šest pilířů. Ty jsou střídavě silnější a slabší, přičemž na těch slabších můžeme vidět barokní plastiky českých světců. Hlavní loď poté přechází vítězným obloukem do kněžiště. Na oblouku si můžeme přečíst latinský nápis, který v překladu znamená: „K poctě Boží a Panny Marie obnovil ze znesvěcených ruin Jan Josef Svaté říše římské hrabě z Valdštejna“ a letopočet 1730. Chór má kopulovou klenbu se dvěma velkými čtvercovými klenebními poli a zakončuje jej apsida s žebrovou klenbou. O Opatské kapli při severní lodi již zmínka padla. Tato kaple s křížovou klenbou byla zřejmě silně poškozena a uzavřena v roce 1468 a následně obnovena až roku 1956. Dnes slouží jako sakristie. Dochované nástěnné malby s biblickou tematikou byly nákladně restaurovány v roce 1999. zajímavostí interiéru jsou kamenické značky na některých kvádrech. Ty jsou převážně ze šedé žuly, kterou občas doplní pískovec.

Z oken baziliky je nejzajímavější a nejcennější to středové ve velké apsidě. Sice se odborníci neshodnou na tom, jestli připomíná rozetu katedrály v Chartres nebo té remešské, ale v každém případě je podstatně menší než obě zmíněné. Po stranách zdejší rozety se nacházejí dvě okna s jednoduchou historizující plaménkovou kružbou. Všechna tato okna byla zazděna až do roku 1871. Nad nimi se – z venkovní strany – nachází krásná trpasličí galerie, což je v podstatě nízký arkádový Ochoz. Vnitřkem velké apsidy pak obíhá lichá arkáda z 33 pískovcových sloupků, držících lomené obloučky arkád. V apsidě také najdeme dva vstupní portály, z nichž jeden vede do kaple Opatské, ten druhý do kaple jižní. Hlavní pseudogotický oltář je zasvěcen sv. Vojtěchovi, pochází z roku 1935 a jeho autory jsou Jan Kastner, Štěpán Zálešák a Viktor Förster. Na jižní straně kněžiště najdeme také tzv. hraběcí oratoř. Je přístupná přímo ze zámku a pochází až z II. poloviny 19. století.

Exteriér baziliky svým členěním odpovídá podobě vnitřní. Kolem chrámu obíhá římsa, kterou v chórové části zdobí obloučkový vlys. O krásné trpasličí galerii a apsidových oknech již řeč byla. Z románsko-gotické podoby chrámu se vymyká dvojvěžové západní průčelí, které je postaveno již ve slohu barokním. Původně se zřejmě jednalo o součást klášterní západní obranné části s dvojicí hranolových postranních věží, jejichž základy byly začleněny do věží současných. Exteriér baziliky však skrývá ještě jeden klenot. V celkem nenápadné severní arkádové předsíni se nachází krásný zdobný ústupkový portál. Působivé pískovcové dílo (11 sloupků na každé straně je ovšem ze žuly) s bohatou ornamentální – zejména rostlinnou - dekorací má svou výzdobou údajně vyjadřovat chvalozpěv na Boha. Čtyři postavy v horní části portálu jsou zřejmě evangelisté, vedle nich jsou pak zobrazeny pravděpodobně postavy tehdejších opatů. Je přitom zajímavé, že severní předsíň s portálem, nazývaným také Rajská brána (Porta paradisi), byla do současné podoby rekonstruována až v roce 1862. Předtím sloužila např. také jako varna pivovaru nebo ubytovna pro kaplana.

Možná nejkrásnější částí celé baziliky je ale její románská krypta. Přesto, že byla vybudována jako pohřebiště mnichů, připomíná samostatný trojlodní chrám. Má také svou polygonální apsidu i klenutí do pravidelných čtvercových polí s křížovou klenbou. Jednotlivé osmiboké nosné sloupy (je jich prý i s polosloupy 50, ale některé informační prameny toto číslo o 10 snižují) zakončují hlavice s rostlinnými motivy. Výdřeva klenby v kryptě už „oslavila“ sedm století plnohodnotného života. Dlažba krypty je novodobá a pochází z 30. let minulého století. Také kamenný oltář vznikl až v roce 1936.

Hlavní zásluhu na obnově baziliky mají regotizační architekt Kamil Hilbert a někdejší třebíčský děkan František B. Doležal. Impozantní stavba baziliky je dnes všeobecně řazena mezi skvosty středověkého stavitelství celoevropského významu. Najdeme zde řadu stavebních prvků, které jsou v dobově výjimečné. Jedná se např. o mohutné arkády pod nízkou galerií, románskou kryptu s gotickou klenbou, klenbu nad presbytářem, unikátní trpasličí galerii, vzácné fresky v Opatské kapli nebo výzdobu portálu. Pozoruhodný je také fakt, že bazilika sv. Prokopa údajně nemá žádné základy.

Třebíčská bazilika je veřejnosti přístupná celoročně, vstup je ovšem zpoplatněn. Dospělí zaplatí 60,- Kč (nebo 3 eura), děti od 6 let, studenti a senioři pak polovinu. Prohlídky s průvodcem jsou ve všední dny v 9.00, 10.00, 11.00, 13.00, 14.00, 15.00 a 16.00 hod. (kromě pátku, kdy se poslední prohlídka koná ve 14.00 hod. a od 15 hod. je bazilika přístupná bezplatně), v sobotu a neděli ve 13.00, 14.00, 15.00 a 16.00 hod. (v měsících červen až září se poslední prohlídka koná v 17.00 hod.). Bazilika sv. Prokopa je součástí bývalého valdštejnského zámku a počet návštěvníků, kteří si ji ročně prohlédnou, již dávno překročil deset tisíc. Pro většinu z nich se jistě jednalo o nezapomenutelný zážitek.