Tímto vás zvu na krátkou procházku do Krásných lesu k zapomenuté studánce, prameni Krasnického potoka, kam se chodívaly koupat divoženky.

LITOCHA

Studánka se nachází asi 800 m SZ od obce Litošice. O studánku se starají místní (Klub osamělých turistů) a nutno dodat,že velice dobře.Okolí je upraveno,na místě si odpočinete na přírodní lavičce a máteli víc času nechte se unášet písní lesa.

Ke studánce se váže pověst:

Před dávnými časy chodily se do studánky Litochy koupat tři divé ženy. Jednou šel Holeček za soumraku kolem studánky domu, spatřil je a jedna se mu zalíbila, že stál jako omámený, až ženy zmizely.
Holeček neměl od té chvíle nikde stání. Umínil si, že stuj co stuj tu divou pannu chytí a za ženu domu si ji odnese. Chodil denně ke studánce a čekal v blízké houštine uschován, až konečne třetího dne milé ženy opět přišly.
Sotva se k Holečkovi na doskok priblížily, vyskočil z houštiny, uchopil svou zamilovanou a uháněl s ní k domovu. Neohlížel se, ani neviděl, kterak druhé dvě ženy náhle v bílé holubice se proměnily, a družku svou obletujíce, volaly:
„Lindo, Lindo, Linduše,
nepovídej, nač je voda v Litoše!“
Linda se snášela s Holečkem dobře, ale vymínila si, aby jí nikdy nevyčítal, že byla divou ženou. Holecčk všechno svatosvatě slíbil.
Jednou byl Holeček přes pole. Linda vyšla ke studánce, rozhlédla se po nebi, nabrala do džbánku vody, a když se domu vrátila, kázala čeledi, aby ihned všechno obilí – bylo ješte zelené a sotva půl zrna v klasu – požali a domu svezli. Linda sama byla všude přítomna a v krátké době byla celá ouroda za zelená doma.
Holeček uslyšel již na cestě, co se stalo, a lidi mu toho namluvili plnou hlavu.
Celý rozhněvaný vešel domu, a když viděl Lindu uprostřed zeleného obilí, jak mísu hlinenou v ruce drží a obilí vodou kropí, nemohl se udržet déle a osopil se na ni:
„Tys přece jen divous divoký! Cos mi to učinila?“
Linde vypadla mísa z ruky; pohlédla smutně na Holečka, mlčky zalomila rukama, a překrocivši práh, zmizela.
Tři dni nato přihnalo se velké krupobití a utlouklo všecku ourodu polní, takže nebylo možná ani rozeznat, kde dřív co zaseto bylo.
Tu teprve sedlo Holečkovi na rozum, že Linda nebyla bytostí jako jiní lidé, a že předpovídajíc krupobití, aspoň něco zachránit chtěla.
Jaké bylo ale podivení Holečkovo, když prišel pod prístřešek, kde obilí srovnáno bylo. Tu spatřil od saminké země až po hřeben plno velkých, težkých a jako zlato žlutých klasů a obilí všecko jako by na poli nejkrásneji bylo dozrálo. Nyní naríkal a bědoval, že Lindu z domu svého vypudil, chodil po lesích, chodil ke studánce, volal Lindu, ale marně.
Holeček čekal celé dni a celé noci u studánky a domu se více nevrátil.

U studánky se nenechte zaskočit návštěvní knihou, klidně se tam i zapište.Návštěvní knihu zde má Spolek sváteč ních turistu, jejichž členové se o studánku starají a chodí ji čistit. Patří jim velké poděkování za záslužnou činnost.