Asi nejzajímavější a nejkrásnější skalní útvary Vsetínských vrchů jsou k vidění v okolí přehrady Bystřička. Největší koncentraci skal pak nalezneme na dominantním vrcholu Klenov a na jeho prudkých zalesněných svazích, které se zrcadlí na hladině rekreační vodní nádrže. Klenov jen o pár desítek metrů převyšuje se svými 707 m nedaleká Štípa, která pod haluzemi lesních stromů ukrývá velikou pozoruhodnost. Od vrcholu hory do lesa prudce klesá Ostrý skalnatý a balvanitý hřbítek, který ve své střední části nabídne pohled na velice hezkou skalní věžičku, skalní zeď a impozantní skalní hradbu ve své spodní části. Ta pak strmějším srázem,pokrytým velkými balvany, končí nad zákrutou vrstevnicové lesní cesty. Největší skalní útvary - hlavně při pohledu zdola od cesty - navozují představu opravdového dračího hřbetu, jemuž ze zad trčí zkamenělé šupiny.

Celková délka skalnatého hřebene, po němž mezi kameny a místy i po mohutných balvanech klesá modře značená odbočka turistické cesty, je asi 150 - 200 metrů. Jen na dva metry úzká a 6 m vysoká skalní věžička nese jméno "Svatoušek," stejně úzký, ale přes 30 m dlouhý skalní blok pod ní se jmenuje "Svatka." Říká se, že to nejlepší má přijít na konec a totéž platí i o těchto místech: ještě delší a až 13 m vysoká skalní hradba uzavírá pás zdejších skalních útvarů a její puklinami prostoupené stěny v nás určitě zanechají hluboký dojem. Této kamenné hradbě se říká "Ploutev" a když její spodní část budeme pozorovat z profilu, asi budeme udiveni nad tím, jak je tato mohutná skála při své délce a výšce uzoučká... My turisti můžeme jen tiše závidět horolezcům, kterým se prý z vrcholu Ploutve, převyšující koruny stromů, nabízí nádherný výhled na Malou Bystřici, přehradu na Bystřičce a její překrásné okolí! Bohužel - bez jištění je přístup na vrchol skalní hradby příliš nebezpečný...

Skalní hřbet se dá po pěšince obejít i z jeho spodní části a tady je to snad ještě zajímavější, než při pohledu z turistického chodníku. Pokud si budete pozorně všímat detailů zdejších skalních stěn, můžete objevit vytesanou desku s nápisem "Svantovít." Býval to jeden z hlavních pohanských bohů a byl nejvíce uctíván někdy ve 12.století. Nápis je pochopitelně daleko novodobější, ale podle něho skály nesou své jméno. Tak jako skalní útvary v okolí, je i Svantovítova skála tvořena slepenci a středními a hrubými zrny pískovců flyšového pásma Západních Karpat. Nejbližší přístup ke skalám je od rozcestí u panelu Naučné stezky Klenov na úbočí Štípy. Dovede vás k nim po 500 m cesty vyznačená odbočka. Má docela zajímavý průběh: prvních několik desítek metrů absolvujete lesem po velmi pohodlné lesní vrstevnicové cestě, pak ale značka zamíří traverzovitě vpravo do svahu a čeká vás 200 m hezky Ostrého stoupání po strmém chodníku až zešikma protnete vrcholový hřbet. Po něm pak pěšina pro změnu dalších 200 m sestupuje po krásně modelovaném skalnatém hřbetu, plném balvanů a skalek až k hlavním skalním útvarům.

Na závěr ještě rada: je zbytečné se po pěšině při návratu plahočit znovu zpět do kopce - mnohem lepší je sestoupit od "Ploutve" na lesní cestu pod námi a dát se směrem doleva. Nejenomže se už asi po 250 m ocitneme pohodlnou chůzí zpět u odbočky ke skalám, ale můžeme při pohledu zdola přes les obdivovat nádherně členitý hřeben skal. Sice opravdu připomínají už zmiňovaný zkamenělý hřbet nějakého fantastického ještěra, ale přece jen dostaly jméno po pohanském bůžkovi.

K místu se váže pověst o nešťastně zamilované dívce, která zde v náhlém pominutí smyslů vylezla až na vrchol skalního hřebene Ploutve a zasadila zde smrček. Stromek se kupodivu ujal, časem se z něj stal dospělý jedinec a dnes slouží horolezcům jako jistící bod na jedné z výstupových cest. Ta cesta se pochopitelně - (jak také jinak) - jmenuje "Dívčí hřeben."