Možná se budete při návštěvě atraktivního Hradu Sovince divit, proč tu nikde není vybudováno nějaké větší parkoviště. No, ono se tu sice před více jak deseti lety na louce pod bývalým lomem stavit mělo, ale když se bývalý starosta Jiříkova seznámil s plány speleologů, nakonec z toho sešlo. Na vině je vápenec. Respektive to, co známe jako vápencový kras, neboť dlouhé a úzké podzemní prostory z lomu zasahují až pod tu lučinu. A protože v těchto slujích žijí i zubatí a ušatí tvorové, připomínající nám létající myši (z nich i chráněný vrápenec malý a netopýr ušatý a vodní), staly se plány na parkoviště zrovna na tomto místě pasé. Možná, že pro vás bude výskyt krasu v téhle části Nízkého Jeseníku, jehož horniny jsou tvořeny hlavně břidlicemi a drobou, překvapením. Ale vápencový masív se skutečně táhne od Sovince až k Jiříkovu a v minulosti se tu samozřejmě i těžilo. Pokud navštívíte Hrad Sovinec a rozhlédnete se po kraji z jeho vyhlídkové věže, určitě při pohledu k jihu nepřehlédnete nápadnou jizvu po těžbě, která "zdobí" jen kousek nad silnicí úbočí zalesněné vyvýšeniny jménem Vápenný vrch.

Když jsme se s manželkou courali po dolním okraji obce a fotili si nejhezčí výhledy na hrad, samozřejmě jsem neodolal a zamířil rovnou ze silnice k tomu lomu. Nápad jít rovnou za nosem nebyl asi tím nejlepším, neboť jsem musel těžko schůdným terénem mezi vápencovými skalisky prokličovat až k ústí bývalé těžební jámy a tady nezbylo, než se do ní spustit po skále horolezecky. Viděné ale předčilo mé očekávání: dno lomu je vyčištěné, zarovnané a travnaté a nabízí hezký pohled na mohutnou, odtěženou skalní stěnu. Ta dosahuje výše několika desítek metrů. Při vstupu do lomu se nachází novodobější stavení s venkovním posezením a kupodivu i vyhlídkou až do hloubi Valšovského dolu a také na obec Rudu. Odtud vede z lomu pohodlná vrstevnicová cesta a těsně pod dolním koncem Sovince se napojuje na hlavní silnici.

Doma jsem pak zjistil, že zmiňované stavení patří speleologické skupině z Uničova, která vznikla už v roce 1978 a jejíž krédem se stal výzkum nejen krasových jevů v této části Nízkého Jeseníku. Po ukončení těžby vápence v největším sovineckém lomu zaměřila svoji činnost na průzkum zdejších krasových dutin a její činnost byla korunována několika významnými úspěchy. Kromě dvou nejdelších - přes 70 m dlouhých, hlubokých puklinovitých jeskyní byly v etážích lomu objeveny vstupy i do dalších pozoruhodných podzemních prostor, z nichž jedna je ozdobena sintrovými povlaky. K úspěšné činnosti speleologů přispěl i georadar, který je v terénu upozornil na jeho anomálie a dopomohl k objevu mnoha krasových dutin.

Kromě jeskyní se speleologové pochopitelně zaměřili i na průzkum Hradu Sovince. Když s georadarem v roce 1993 proměřili terén pod hradním jádrem, divili se, že hrad dosud stojí, protože hradní skála je provrtána množstvím různých puklin jak ten proslulý švýcarský sýr! Mimo krasového podzemí se předpokládalo, že některé dutiny patří tajným podzemním a zásobovacím chodbám, které mají - dle ústní lidové slovesnosti - ze Sovince směřovat na pět různých světových stran. Ta nejdelší dokonce až do Dlouhé Loučky. (Což mne zaujalo, neboť kdyby bylo tak dlouhé podzemí rozšířeno natolik, že by se v něm mohli navzájem míjet lidé, vezoucí se na oslech, mohli jsme u nás mít vůbec první světové Metro!) Ale vraťme se k výzkumu hradního podzemí: i když speleologové nad obrázky z georadaru nehýřili optimismem a radostnými předtuchami, bohužel se až dosud z tajemného sovineckého podzemí nic podstatného objevit nepodařilo...