Málo známá Mladobucká vrchovina skrývá ve svých lesích, zahrnutých do Přírodního parku Hrádeček, mnoho zajímavých slepencových útvarů. O jejich složení a vzniku v období permu a karbonu jsem psal již v článcích Velká a Malá Pekelská jeskyně a Skalní věž Baba. Zajímavou lokalitou uvedené vrchoviny je Havraní důl.

Jednou z největších atraktivit Havraního dolu je krátká soutěska, kterou bezejmenný potok prořízl ve slepencích. Soutěska není tak dokonalá, aby se vyrovnala těm v usazených horninách, tj. pískovcích a vápencích, ale přesto představuje pro někoho divoký, pro jiného romantický, přírodní výtvor.

Soutěska je málo navštěvovaná. Je dostupná v sušším období a v dobré obuvi. Neprochází jí žádná upravená stezka, naopak terén je náročný. Obtížnou Schůdnost způsobují přírodě napospas ponechané trouchnivějící a rozpadající se kmeny. Stěny slepencových skal jsou porostlé bujnými trsy kapradí, trávou a mechem.

V turistických mapách soutěsku nenajdete. Pouze na www.mapy.cz je zakreslená alternativní trasa naučné stezky Okolo Pekelského vrchu, která kopíruje bezejmenný potok protékající soutěskou. Pro orientaci a upřesnění místa přikládám výřez z mapy s označením vlastní soutěsky, odbočky k ní a skalní věže Baba.

K tomu je nutné uvést, že značení alternativní trasy mezi Břecštejnem a Pekelskými rybníky vzalo za své v závěru roku 2014. V místě probíhá rozsáhlé kacení lesa, jak dokládají fotografie. Do Havraního dolu se dá ale sejít také ze základní trasy naučné stezky od odbočky nad skalní věží Baba. Odbočku nepřehlédnete, upozorní vás na ni směrovka (viz foto). Po bezproblémovém příchodu k Babě můžete pokračovat buď po svažité cestě, pokud to terén dovolí, ke korytu potoka, nebo od Baby opatrně sejít strmým svahem rovnou k potoku. Asi po 300 metrech (v prvním případě) nebo po 100 metrech (ve druhém případě) chůze podél potoka ve směru jeho toku dojdete k ústí soutěsky.

Protože v době naší návštěvy v listopadu 2014 probíhaly práce v lese a terén byl obtížně schůdný, nakoukli jsme do soutěsky z druhé strany, od Pekelských rybníků. Jak je vidět na fotografiích, soutěska není nikterak široká, její stěny jsou strmé až kolmé. O jejím náročnějším průchodu a divoké vegetaci píšu ve třetím odstavci článku.