Při zeleně značené turistické cestě (a také cyklotrase), stoupající po lesní asfaltce vysoko ve svazích Pytláka a Medvědího vrchu nad údolím Bílého potoka, nalezneme místo s tvarovou odbočkou. Značení s ikonkou hradu sestupuje ze silničky prudkým zalesněným svahem a proplétá se mezi bloky velmi působivých skalisek až k nižšímu skalnímu bloku. Na jeho vrcholku bychom nalezli nepatrné zbytky hradu Rabenštejna. Tento skalní hrad je horním dvojčetem hradu Weisenštejna níže v údolí, s nímž tvořil v Jeseníkách unikátní skalní dvojhradí. Ve skutečnosti tvořil Rabenštejn jen jakousi předsunutou pozorovací věž vysoko nad údolím a sloužil jako strážní hrádek na ochranu staré horní obchodní stezky, vedoucí až do Polska. (Tady je třeba se ještě zmínit o faktu, že název "Rabenštejn" se nikde v historických análech nevyskytuje a jedná se tedy o jméno umělé.) To málo, co se do dnešních časů zachovalo z ruin středověkých pevnůstek, nám bohatě vykompenzuje okolní příroda, která je absolutní skalní divočinou, jakou by tu návštěvník, neznající toto "jesenické specifikum" určitě nečekal! Strážní věž hradu byla umístěna na temeni menšího, asi 5 m vysokého skaliska. Tak se to ale jeví jen při pohledu zhora, neboť ze spodní strany je výška skalní stěny několikanásobně vyšší. Okolní skalní věže, útesy a drobnější skaliska, zestupující z prudkého svahu, mají obdobný charakter a nejvíce ze všeho připomínají obří skalní Kazatelny. Nejvyšší stěny dosahují zcela jistě až dvacetimetrové výše a jejich rozložení v terénu má podobu menšího, ale členitého skalního města. Jeho nejhořejší část tvoří defilé skalních stěn s mohutnými převisy - pod jedním z nich se ukrývá velmi romantické trampské tábořiště.

Zdejší skály nás sice neomráčí svojí výškou, ale při prohlídce skalních stěn budeme překvapeni jejich rozmanitostí a zajímavými geomorfologickými jevy. Pískovcová skalní města mají sice výzdobu svých stěn mnohem rozmanitější a pro lidské oko působivější, ale i tyto skály, tvořené prastarými horninami, mají svůj půvab. Nenalezneme zde sice voštiny, skalní dutiny a jiné známé jevy, vznikající při zvětrávání pískovců. Zato ale skály tvořené rulou, svorem, migmatity či fylity mají své stěny pokryty zajímavými vrásami a jejich na sebe naskládané lavice nám z profilu svými tvary připomínají podoby lidských tváří, zvířat či bájných bytostí... V krásném skalním městě u hradu Rabenštejna nalezneme také unikátní "vyjímku potvrzující pravidlo" - čelo jedné skalní stěny je celé celičké provrtáno mnoha otvory, dutinami a podélnými žlábky, což je u rulové skály naprostá rarita!

(Zdejší skalní útvary nebyly dosud odborně popsány. Podle některých charakteristických detailů a podle mého skromného názoru je část skal s vrásami tvořena rulou a také fylity. Ale tu spodní část Vysokých skal pod nepatrnými zbytky skalního hrádku a která je téměř naprosto věrnou kopií skal Pasáku u Branné, tu už tvoří jiný "stavební materiál" - stal se jím amfibolit anebo jemu nejpříbuznější hornina.)