Startovním místem nám bude obec Lukov se známou zřříceninou hradu. Od bývalého starobince, v našem věku přestavěného na velice hezký Domov důchodců, se necháme vést po žluté značce. Mezi vzorně upravenými domky a zahrádkami mineme odbočku, která míří dolů ke dvěma Lukovským rybníkům - ten první nabízí v létě krásné pokoupání - a zanedlouho se dostaneme k posledním stavením. Kolem ohrady s pasoucími se koňmi silnička seběhne přes louky až k lesu, kde nás na rozcestí Růžová vítá první panel Naučné stezky. Nad sebou vidíme rozsáhlou chatovou zástavbu, táhnoucí se až po hradní vrch. My sejdeme po silničce vlevo do mělkého údolí, u potoka opustíme značenou cestu a vlevo přes potok zamíříme lesní cestou do svahu.Přicházíme k okraji rybníka Bezedníku. Vodní plocha je obklíčena lesem, jen na jejím vzdáleném konci se v ní zhlížejí siluety několika starých, v jednotném slohu vystavěných chat. Místo je to tiché a tajemné, rušeno je jen kvákáním žab a množstvím poletujících vážek. Nebýt hráze a přepadu, kolem kterých jsme předtím prošli, vypadal by Bezedník jako lesní jezero. Lokalita je Přírodní památkou, chráněny jsou různé druhy obojživelníků - našli bychom tu např. tři druhy skokanů, tři druhy čolků atd...

Lesní cesta nás trochu strměji vyvede do sedla a pak k odlesněné stráni těsně pod kótou Růžová. Už od obce jsme na dálku vidělí skalnatý pás, který zdobí její vrcholek. Zblízka a na vlastní oči je to nízká stěna delšího mrazového srubu. Z jeho pískovcové a slepencové stěny vyčnívají hezké a členité skalky, které ale nejsou vyšší jak 3.5 m. Z vrcholku se nám otevírá hezký výhled na obec Lukov a na Zlínsko. Jestliže přirovnáme návštěvu skal na Růžové ke stolu plném jídla a pití, tak tohle byl jenom předkrm a nás teď čeká hlavní chod - tím je PP Vela!

Jednou z možností, jak se k ní dostat, je seběhnout zpět do údolí a dál pokračovat po specifickém značení Naučné stezky. My jsme ale tuláci - neradi chodíme dvakrát stejnou cestou - a tak se poradíme s mapou a na ní vidíme, že do sedla pod Velou je to odtud jen 1 km po hřebeni lesem. A protože je kraj "požehnán" civilizací, i nějaká cestička a pěšina se k němu najde. A navíc si ušetříme jedno větší stoupání...