Město Sázava a jeho okolí je úzce spjato se sklárnami.

V Sázavě je v provozu stále sklárna Kavalier, která vyrábí technické i užitkové sklo, hlavně pod značkou Simax. Kromě továrny je zde nová unikátní expozice sklářské výroby soustředěná v prostorech rekonstruované huti František, která je od roku 2010 zapsána na seznam kulturního dědictví ČR. Tato expozice podle mne bohužel není vůbec propagovaná. Přestože po městě jsou ukazatele „Huť František“, běžně jsem nikde nezískal informaci, o co se vlastně jedná. Dokonce ani v informačním turistickém středisku v Sázavě neměli žádný letáček. Když jsme expozicí procházeli v květnu 2015, byli jsme tam celou dobu sami. Považuji za velkou škodu, že školy, ani cestovní agentury sem návštěvníky nevodí. Představu o expozici snad podají přiložené snímky. Kromě návštěvy expozice je zde možné shlédnout přímo sklářské mistry při práci (to je třeba předem dojednat, myslím, že při větších akcích v Sázavě, například při Prokopské pouti je dílna otevřena také). Při pouti začátkem července se před muzeem prodávají skleněné výrobky z dalších skláren. O historii sklárny a sklářské osady Na Kácku (dnes součást města) informují tabule. Doporučuji též hezký výhled z blízkého mostu na jez a řeku Sázava.

Původně se v okolí stavěly „lesní“ sklářské hutě s životností 30 až 40 let, než se spotřebovaly stromy jako palivo v dosahu ekonomické Dopravy. Potom nezbylo, než huť opustit a ze sklářských osad zůstal jen místní název: V Hutích, Stará Huť, Nové Hutě, Huťský les, Hutisko atd.

Josef Kavalier postavil v Sázavě v roce 1882 sklářskou huť, kterou pojmenoval po svém otci František. Tato huť byla na svou dobu velmi moderní a prosperovala déle, protože byla levně zásobována dřevem dopravovaným po vodě. Později byly vybudovány nové provozy a význam huti František klesal a huť pomalu chátrala. Díky Nadaci Josefa Viewegha, kterou založil a půl milionem korun podpořil otec spisovatele Michala Viewegha a současně s podporou města byla huť opravena.
V huti vzniklo unikátní národní Centrum sklářského umění, které je zaměřeno na techniku takzvané tavenice, čili výrobu uměleckých artefaktů, skleněných plastik a soch. Je zde též vystavena sbírka děl moderní sklářské tvorby. Rozsáhlá sbírka představuje jednotlivé sklářské technologie od kahanové techniky, malování a broušení po leštění a pískování skla.

Součástí je interaktivní expozice prezentující historické sklářské stroje, nástroje, náčiní a zařízení, využitelné pro uměleckou sklářskou produkci a sklářská řemesla. Doplňují je další předměty vybrané s důrazem na zážitkovou rovinu, které návštěvníky seznamují se sklem jako materiálem. Expozice vrcholí interaktivní prohlídkou moderního skla ze sbírky IGS (International Glass Symposium) a inspirativní prohlídkou ateliérů a dílen v provozu.