Rudoltický zámek byl postaven - jako reprezentativní čtyřpatrová barokní budova francouzského typu - rodem Lichtenštejnů v letech 1698 - 1712. Nacházel se nedaleko zámku ve městě Lanškroun. Již v roce 1714 vyhořel. Poté byl sice zrekonstruován, ale vzápětí ho postihl znovu stejný osud a zakonzervována byla již jen jeho část.

Podobu původní monumentální stavby na půdorysu písmene H navrhl významný italský stavitel Domenico Martinelli. Jednalo se o vrcholně barokní sloupovou architekturu s výraznými rizality. Každé patro mělo 14 místností a bylo zdobeno nástěnnými malbami.

Zachovalým torzem zámku se stala jedna z jeho nárožních věží, která od roku 1802 sloužila jako hostinec. Věž je nejlépe dostupná alejí ze silnice mezi Lanškrounem a Rudolticemi a je - zejména v zimních měsících - výraznou dominantou okolní krajiny.

Fragment gigantické stavby na Zámeckém vrchu nad městem Lanškroun najdeme na adrese Rudoltice č.p. 159 a již od května roku 1958 se jedná o chráněnou kulturní památku. Tou se třípatrová zámecká věž stala coby vysoce hodnotná ukázka vrcholně barokní východočeské architektury. Součástí této stavby jsou také rozsáhlé zámecké sklepy.

Na závěr snad ještě pár jmen. Zámecká budova byla vystavěna nákladem Jana Adama Ondřeje z Liechtenštejna. Projekt stavby (možná jen částečně) vypracoval architekt Domenico Martinelli, zatímco Anton Erhart Martinelli zde pak působil jako „stavební dozor“. Jako architektův asistent a odpovědný vedoucí stavby zde působil Antonio Salla, ale samotné stavební práce vedl Giovanni de Gabrieli. Mezi mistry, kteří na stavbě zámku pracovali, bývají nejčastěji zmiňováni lanškrounský tesař Lorenz Kaplan a olomoucký kameník Václav Roeder.