Osadu Ramzová v Ramzovském sedle si dnes spojujeme zejména s lyžováním a turistikou. Že kdysi první osadníci dobývali v potu tváře chléb náš vezdejší na malých políčkách či v práci v lese dnes málokdo pomyslí. Práce v lese zůstala, s polí se staly spíše Pastviny a s těch svažitějších sjezdovky. Chalupy se změnily na penziony a hotely a že nedaleko byla i sklárna si dnes nikdo nevzpomene. Ramzovské sedlo nelákalo nikdy k trvalejšímu osídlení, ačkoliv nedaleký Petříkov byl osídlen zřejmě dříve, v okolí prospektoři hledali (a nalézali) nějaké kovy.

Oblast horského přechodu získalo na významy v druhé polovině 18. století, kdy po odtržení Dolního Slezska se dostalo na dohled nové státní hranice s Pruskem. První zmínky o osídlení jsou kladeny do roku 1786. Název upomíná na úředníka císařské správy, nějakého Ramse – Rams-au (au= něm. Louka). V roce 1805 se uvádí počet obyvatel pěkným číslem 111, v roce 1811 tu dokonce vznikla škola. V polovině 19. století hory citelně zasáhl bramborový mor (neúroda), nicméně v Ramzové žilo stále nějakých 170–180 lidí.

K duchovním potřebám zdejších obyvatel zřejmě dlouho sloužila dřevěná kaple. Ta byla nahrazena v l. 1896–97 zděnou stavbou kaple, skoro by se dalo říci kostelíku. Stavba je vyvedena ve stylu novogotickém v kombinaci kamenného zdiva s cihlovými ostěními. Novogotika byla v druhé polovině oblíbený stylem, navíc i zde již vlastně ve Slezsku (Ramzovou prochází zemské hranice) byla v té době neogotika vůbec oblíbená (slezská gotika). Jednolodní stavba je orientována k východu, závěr kaple je trojboký, strop tvoří valená klenba. Nad vchodem je malá jehlancovitá věžička. Kdo někdy zavítal ke ramzovské kapli (a zná Jeseníky) může tápat, kde že něco podobného viděl. Vyvedení, materiál i dispozice kaple dosti připomínají kapli na Svaté Trojici (u Podlesí, dřív. Krumperky nad Malou Moravou). V jejím případě jde ale o stavbu s prvky románskými – tedy novorománskou, ovšem letopočet stavby 1898 je značně blízko té ramzovské. Skoro bych hádal na jednoho stavbyvedoucího...

Oltářní obraz zobrazuje patrona kostela. Sv. Roch měl pocházet z Montpellieru v jižní Francii. Po smrti svých rodičů údajně rozdal majetek chudým a věnoval se poustevničení a léčbě nemocných. Několik nakažených morem i zázračně uzdravil. Sám onemocněl morem u Piacenzi v Itálii. Uchýlil se někam za město, ale našel se nějaký věrný pes, který mu donášel jídlo. Z nemoci se vyléčil. Zemřít měl ve vězení ve svém rodišti, kde ho nepoznaného vrhli do žaláře pro vyzvědačství...

Kult sv. Rocha se šířil od 15. století. Jestliže je kaple na Ramzové zasvěcená právě jemu, je to právě kvůli hladomoru, který zde řádil o půl století dříve.

Dnes se v kapli nekonají pravidelné bohoslužby, nicméně oblibu získávají svatby v horském prostředí a kolem 16. srpna, kdy má sv. Roch svátek se tu konají poutě.