U rybníčku v centru obce Radostín stojí malá kaple, zasvěcená sv. Rosálii. V této vesničce dnes žije asi 140 obyvatel a písemně je poprvé písemně zmiňována v roce 1454. Toto období však zdejší kaple ani zdaleka nepamatuje. Přesto, že je uváděna jako radostínská sakrální památka, jedná se o naprostou novostavbu, která zde vyrostla teprve v letech 2003 až 2006. Přitom vztah radostínských k této sicilské světici je dlouholetý a více než vřelý.

Panna Rosalie z Palerma byla prohlášena za svatou v roce 1629. Současně jí byla její „funkce“ rozšířena také na patronku Palerma i celé Sicílie a ochránkyni před morem. Na počátku 18. století si jí lidé v Čechách asi moc nevážili, a tak zde morová epidemie řádila jako by se nechumelilo a černá dáma to kosila jako při senoseči. Morem byl tehdy nakažen i Radostín … a ve chvílích nejtěžších si lidé vzpomněli na palermskou světici. Na den sv. Rosálie uspořádali prosebný průvod, při kterém Rozálii žádali o přímluvu u Boha (je jistým paradoxem, že během této akce zemřel v obci poslední člověk nakažený morem). No a když si pak v roce 1832 tuto oblast „oblíbila“ cholera, zůstal Radostín další pohromy - jakoby zázrakem – zcela ušetřen. Všichni místní měli okamžitě jasno: zachránila je sv. Rozálie. Proto byl pak každoročně dne 4. září v Radostíně slaven jako svátek sv. Rosálie. Obcí procházelo vždy procesí, kde čtyři družičky nesly sošku sv. Rozálie a mladší dívky šest stuh. Asi to byla hezká akce, protože soška se pokaždé odnesla do kostela ve Vojnově Městci, a odpoledne se pak Radostíně zakončilo velkou zábavou v místním hostinci.

V roce 1932 se tento svátek dočkal jubilejního 100. výročí. A tehdy František Hromádka, výměnkář z č.p. 25, udeřil pěstí do stolu (zda předtím požil, není dnes už zcela jisté) a dal na svoje náklady postavit sv. Rozálii novou kapli. Její stavbu však nekonzultoval s odborníky, a tak se vzápětí zjistilo, že kaple nevyhovuje církevním předpisům. Ve finále tedy kaple nikdy nesloužila náboženským úkonům, postupně chátrala a v 70. letech minulého století byla zbořena. Soudruzi udělali také vše proto, aby svátek sv. Rozálie (Rosalie) upadl – ne do tenat chuligánství, ale – v zapomnění. Někdejší tradice byla obnovena každou první zářijovou neděli v roce 1990.

O stavbě nové kaple sv. Rosálie, vyhovující všem požadavkům, bylo rozhodnuto až v roce 2002 a o rok později bylo vydáno stavební povolení. Ještě téhož roku zpracoval projekt kaple na vlastní náklady architekt Petr Kučera a byla postavena hrubá stavba. Celou akci zakončily v roce 2006 terénní úpravy a předání ocelového zvonu s kovaným srdcem, který kapli věnoval žďárský Žďas. V roce 2006 kapli vysvětil – tehdy ještě „pouze“ hradecký arcibiskup - Dominik Duka. Při této příležitosti byla zhotovená pískovcová socha sv. Rosálie, kterou dnes můžeme vidět v interiéru kaple. Podle dřevěné předlohy ji zhotovil Marek Pospíchal.

Vedle kaple na břehu obecního rybníku se tyčí železný kříž s korpusem Krista. A ještě jedno upřesnění na závěr. Radostín je totiž název, který se na Vysočině vyskytuje poměrně často. Náš Radostín se nachází v okrese Žďár nad Sázavou, nedaleko vodní plochy Velkého Dářka.