Obec Dubová, dříve nazývaná Ober-Wigstein (Horní Vikštejn), leží při levém břehu řeky Moravice a najdete ji v opavském okresu. Tato malá vesnice byla založena až ve II. plovině 18. století, kdy vznikla z poplužního dvora vikštejnského velkostatku, uváděného písemně již roku 1640. Na jeho místě totiž nechal majitel (od roku 1765) vikštejnského panství Jan Julius Frobel - v letech 1774-1776 (občas se uvádí i varianta 1777-1778) - postavit barokní zámek, který obklopovala dvorová víska, tvořená původně pouze pěti domy pro služebnictvo. Obec dostala název Horní Vikštejn, protože její nadmořská výška skutečně „převyšuje“ nedaleký hrad. V roce 1850 se pak Horní Vikštejn stává součástí obce Radkov (ten byl v roce 2008 vyhlášen „Vesnicí roku v Moravskoslezském kraji“) a teprve roku 1952 je osada přejmenována na Dubovou.

Zámek byl od počátku trojkřídlou jednopatrovou budovou, která byla rekonstruována v 19. století i na počátku století následujícího. K těmto opravám došlo za posledních majitelů panství, kterými byla hrabata z rodu Razumovských a která zámek vlastnila v letech 1884 až 1945. Západní zámecké křídlo se nachází přímo u silnice mezi Vikštejnem a obcí Melč a okolo zámku se rozprostírá rozsáhlý park s rozlohou přibližně 2,1 hektaru, ve kterém najdeme zámecký rybník i vzácné dřeviny. Zámek ani park však nejsou veřejnosti přístupné. Jednopatrová zámecká budova, jejíž průčelí o 9 okenních osách má uprostřed tříosý rizalit s pilastry, zakončený nahoře trojúhelníkovým tympanonem, nad kterým se ještě tyčí malá čtyřboká věžička s osmistrannou lucernou. Dva polosloupy po stranách vjezdu nesou balkón s umělecky tepanou mříží.

Majiteli zámku, kde většinou sídlila správa panství, byla po jeho stavitelích postupně hrabata z Tenczina, hrabata z Arzu, Emanuel Glasner (bohatý obchodník, jediný nehrabě) a hrabata Razumovští. Poslední makitelé panské sídlo opravili a štědře dotovali i okolní kostely a školy. Za války se – paradoxně, protože rod původně pocházel z Ruska - přihlásili k německé národnosti (zámek byl nějakou dobu využíván i jako lazaret wehrmachtu), a tak raději hned v roce 1945 emigrovali. Jjejich majetek byl zkonfiskován a v 50. letech minulého století sem bylo umístěno zemědělské učiliště. Na počátku 60. let byl zámek přeměněn na dětský domov se zvláštní školou a od roku 2004 využívá objekt Dětský domov a Školní jídelna. Přesto se dodnes říká, že zásuhou Razumovských, kteří tento kraj milovali, zde došlo k nenapodobitelnému rozvoji a že v jejich činnostech i chování dozníval romantismus I. poloviny 19. století i ozvěna idylických časů starého mocnářství. Zřejmě i proto obdrželi Razumovští snad ve všech obcích v tomto regionu čestné občanství.

Panství Horní Vikštejn údajně svého času patřilo k nejvýznamnějším a nejrozlehlejším feudálním državám na území Opavska. Trojkřídlý jednopatrový zámek na půdorysu podkovy je přitom klasickým menším venkovským barokním sídlem. Základním stavebním materiálem zde byl kámen, ale také cihla a dřevo. Za stavitele zámku je považován stolařský mistr Tobiáš Kleber z Opavy. V době dokončení stavby – tedy v roce 1776 – zde stál samotný objekt zámku, Kaple Panny Marie Loretánské, zahrada (budoucí zámecký park) a pět malých domů. Základní architektonické řešení zámku se sice ještě hlásí k pozdnímu baroku, ale už se zde silně projevují klasicistní vlivy (např. ploché pilastry nebo průčelní rizalit s trojúhelným štítem a sloupovým portikem). Průčelí zámku zdobí – v této oblasti tradičně – erb hrabat Razumovských. Až do současnosti se zde zachovalo téměř vše z hospodářských budov, a to jak původních, tak těch - v průběhu 19. století - dostavovaných. Zámecký Rybníček je v Horním Vikštejně sice uváděn již v roce 1836, ale jeho současná podoba pochází až z roku 1906. Dochovaly se i další zámecké hospodářské objekty, např. oranžérie, skleník (dnešní zahradnictví), dům podkoního a konírny (v současnosti pila).

V okolí Dubové se nachází rekreační centrum Podhradí se známým kempem i množství turistických tras a cyklostezek. K samotnému zámku vede majestátná Lipová alej a jeho areál obklopuje kamenná zeď. Přesto, že je zámek upraven pro potřeby DD, byl prohlášen státem chráněnou památkovou stavbou. Chloubou „zámeckého“ dětského domova zůstává rozlehlý park, ve kterém najdeme pečlivě udržované travnaté plochy, mohutné staré stromy i řadu sportovišť (kurt na tenis a volejbal, fotbalové hřiště i asfaltovou plochu na basketbal nebo vybíjenou). Zámecký rybník uprostřed parku pak slouží v zimních měsících jako ledová plocha.