I když se Příčný vrch nemůže honosit žádnou oficiální rozhlednou, přesto zde již od konce 19.století jedna taková stojí. Narazíte na ni, pokud budete z hřebene sestupovat po červeně a zeleně značené turistické trase a trase Údolské hornické NS směrem k Táborským skalám. Od nich je vzdálena sto, od rozcestníku Olověná štola stopadesát metrů. Vyhlídková stavba byla našimi nadšenými turistickými prapředky zbudována z volně vyskládaných kamenů na menší skále a vrchol opatřen železným zábradlím. Rozhledna má podobu kamenného kvádru, jehož temeno je od jihovýchodu přístupno po kamenných schůdcích. Ačkoliv rozhledničku už dosti ohlodal zub času a výstup po rozviklaném kamení je téměř adrenalinovou záležitostí (stejně jako pokus opřít se na nestabilním vrcholku o veglající se kovové zábradlí, na němž si pro změnu pochutnává rez), výhled zůstává i dnes velmi hezkým zážitkem.

Přímo před vámi se za hranou Příčného vrchu s Táborskými skálami očím naskytne „letecký“ pohled na planinu Rejvízu, hřeben s Bleskovcem a Zlatým Chlumem a ty modré kopečky za nimi už patří Rychlebským horám. Vlevo se nachází defilé největších jesenických velikánů. Za dobrého počasí si můžete v duchu spočítat ty, které poznáte: kromě nejznámějšího a nejvyššího Pradědu a vzdáleného Králického Sněžníku byly samozřejmě pojmenovány i ty ostatní, vysokánské namodralé horské hrby a vy odsud vidíte nejen Orlík a Medvědí vrch, ale také třeba Šerák, Keprník a Vozku. Když stočíte zraky napravo, díváte se na Zlatohorskou vrchovinu, z níž na samé polské hranici trčí Biskupská kupa. Pod jejím úbočím vlevo se rozkládají Zlaté Hory, ale ty roviny za nimi už patří Polsku. A pokud vám opravdu přeje počasí (a máte dobré oči anebo dalekohled) můžete se potěšit pohledem na vzdálená sídla Podlesie, Konradow a Glucholazy a také na dvě ohromné vodní plochy, které naši polští bratři nazývají Nisským a Otmuchovským jezerem.

Místo pro tuto rozhlednu si její budovatelé nevybrali jen tak: už ve 14. století zde totiž stávala jakási hláska, z níž se dal pozorovat hrad Edelštejn, Koberštejn a vzdálený Quinburk. Při nebezpečí se tak mohly odtud jejich posádky varovat nějakým optickým (pravděpodobně kouřovým) signálem.

V naší moderní době je pak tahle malá kamenná rozhlednička místem, odkud je vidět trojice jejích oficiálních a mnohem známějších konkurentů. Jsou to - mohutný vysílač a rozhledna na Pradědu a rozhledna na Biskupské kupě a Zlatém Chlumu.