Donedávna dlouhodobě uzavřený plumlovský zámek zná – alespoň z doslechu – snad každý. Málokdo ovšem možná tuší, že tento zámek nestojí přímo na místě někdejšího gotického hradu, ale vedle něj. Z tohoto konstatování logicky vyplývá skutečnost, že nějaké pozůstatky tohoto hradu bychom mohli někde objevit i dnes. Nečekejte – samozřejmě – zříceninu velikosti Hukvald nebo Rábí ani rekonstrukční zachovalost Nového hradu u Blanska, ale … kdo hledá, najde.

Někteří z Vás si snad ještě vzpomenou na dobu, kdy homo sapiens dokázal žít i bez mobilu a internetu. V této době se –snad každému z nás – občas stávalo, že se - coby natěšený cestovatel - šel podle mapy podívat na zříceninu hradu a našel pár zapomenutých kamínků (v lepším případě), kus skály nebo jen ony (ne)populární terénní náznaky. Z tohoto úhlu pohledu tedy můžeme brát zříceninu Plumlovského hradu jako stavbu poměrné rozsáhlou a generacím budoucím velmi dobře zachovanou. 

Ohledně nejstarší historie hradu se vedou mezi odborníky polemiky, ale jedná se o nedůležité drobnosti. Středověký hrad byl založen ve II. polovině 13. století (nebo na přelomu  13. a  14. století) králem Přemyslem Otakarem II. (nebo jeho levobočkem  Mikulášem, vévodou Opavským). Hrad poté nadále střídá  významné majitele; ať je to král Jan Lucemburský (hrad vlastnil v letech 1310 nebo 1311 až 1322) nebo Páni z Kravař (1322-1491), kterým ovšem v některých etapách pomáhali vládnout Páni z Kunštátu. V – již uvedeném – roce 1491 získává hrad a panství – sňatkem – rod Pernštejnů. Za jejich vlastnictví je hrad počátkem 16. století – zejména v interiérech - renesančně přestavěn. Roku 1586 plumlovský hrad vyhořel (byl zničen celý vnitřek hradu) a zadlužení Pernštejnové již na jeho opravu neměli peníze. Proto jej - v roce 1599 -  prodali Karlovi z Lichtenštejna.

Ten dal ihned opravit hradní kapli a roku 1606 zahajuje celkovou opravu hradu, kterou prováděl italský stavitel Viati. Byla zde postavena nová správní budova, staré poškozené zdivo bylo strženo a nahrazeno novým a na vnitřním nádvoří Viati přistavěl renesanční arkády. Od roku 1613 je zahájeno budování nové kamenné hradby s baštami i stavba nové vstupní brány s padacím mostem. Z Plumlova se tak stává renesanční pevnost, která je však již roku 1619 dobyta a silně poškozena olomouckými stavovskými vojsky. V roce 1643 je hrad dobyt podruhé, tentokrát švédskými vojsky. Armáda generála  Torstensona hrad vzápětí vydrancovala, pobořila a zapálila.

Následně je zahájena stavba barokního zámku a provizorně opravený hrad slouží jen jako skladiště a hospodářský objekt. Poslední snaha opravit – alespoň částečně – hrad proběhla v 18. století při válkách s Pruskem. Plumlovský hrad je definitivně rozbořen Aloisem z Lichtenštejna v letech 1801-1805, tedy poté, co jej znovu poškodila silná vichřice. Hrad byl rozebrán a jeho zdivo bylo použito jako levný stavební materiál.

Na místě někdejšího středověkého královského hradu, který je dnes součástí zámeckého nádvoří, stále můžeme nalézt skalnaté návrší se zbytky válcovité věže neboli bergfritu, hradní studny, zaklenutých sklepů i hradebního opevnění. Část zbytků hradebních zdí předsunutého opevnění najdeme i na skále nad Podzámeckým rybníkem.