Hlavní vrchol Plošiny, zdobený skalní hlavou Berana, je rozhodně zajímavým místem. Já se ale přiznám, že mám daleko radši poněkud nižší temeno jejího druhého vrcholu, kde se na plácku okolo nadmořské výšky 1015 m nachází daleko romantičtější skalní seskupení. Je vzdáleno jen asi 300 m, stačí zamířit od vrcholu hlavní Plošiny východním směrem, kudy lesním průsekem prudce sestupuje zřetelně vyšlapaná stezka. Ta se zanedlouho narovná a o kus dál se nám do cesty postaví návrší se skalkami. Pokud vás jímá zvědavost a vy půjdete omrknout okraj lesa, kde se vypíná jejich vyšší seskupení, zjistíte že se jedná o bůhvíjak dlouhý skalní pás, táhnoucí se bůhvíjak daleko severním směrem. Nás průsek ale pokračuje k východu. Za návrším jej zleva lemují už regulérní Skály (narazíme zde na zajímavou dvojvěž), ale to hlavní nás čeká jen o několik desítek metrů dál.

Přicházíme na jakousi přírodní náves, lemovanou od severu delším skalním blokem. Z jeho levé části vystupuje pitoreskní štíhlá věž s ptačím zobanem, vyšší část skaliska napravo je korunována nádstavbou podoby obří zakulacené fantaskní lbi a od okraje srázu sem zvědavě nakukuje hlava klauna.

Na první pohled to vypadá, jako bych je vyrušil z nějaké dlouhé diskuze. Ale za mé přítomnosti bohužel ani jednou nekvákly, a to jsem se, prosím, choval tiše a kromě focení se je snažil otravovat co nejmíň.

K tomu fotografování: i když se jedná o úžasně krásné a romantické místo, na fotkách to tak žel nevypadá. Dostal jsem se zde v pozdním odpoledni, kdy úpatí skal ležela v hlubokém stínu okolního porostu a jejich špice byly naopak vystaveny intenzivnímu slunečnímu oslnění. A s takovýmhle osvětlením si bohužel neporadí ani klasický fotoaparát a ani ten mnohem chytřejší digitál.

Nu což, musíte mi věřit, že se jedná o místo úžasné... a vy, kteří jednou zabrousíte v tato místa, my snad potom dáte za pravdu.

Po průzkumu skal, pokochání se lesním průsekem, pohledem na protější Vysokou horu a krátkém odpočinku se nejspíš zamyslíte, kudy dál. Pro ty, kteří se spokojili s viděným na Žáráku a obou Plošinách, je nejjednodušší vrátit se do sedla mezi Žárovým vrchem a Plošinou a severním směrem po pasece sestoupit na její okraj, odkud klesá lesní cesta k asfaltce, vedoucí po úboří hor do Vrbna pod Pradědem.

Ale pro dobrodružnější povahy je ještě jedna varianta: pokračovat dál (tentokrát už prudčeji sestupujícím lesním průsekem) k východu a za cíl si zvolit zastávku busu u kempu v Ludvíkově.

Cestou dolů jistě oceníte výšku Klauna... a můžete se také těšit na jednu skvělou skalní vyhlídku.

Ale o ní až zase příště...