Říká se, že to nejlepší má příjít na konec. Při naší poslední návštěvě tajemných skalních útvarů, skrývajících se v zalesněném masívu Ondřejovska, tentokrát navštívíme nejvýchodnější část Zadních skal. Matka Příroda si tu asi před námi chtěla výšit reputaci - (po tom, co jsme předtím viděli v "Říši středu"), a tak zde jako bonus vytvořila zajímavý kamenný skvost. Tento výtvor se kupodivu nachází na docela přístupném místě - východní část Zadních skal se totiž nachází na mírně zaobleném hřbetu. Směrem k severu - k údolí rusavské Ráztoky, svah tentokrát nespadá hned strmým srázem, ale tvoří ho jakési ploché předpolí, které je poseto balvany, velikými jámami po depresích a kamenitou sutí. Zbytky starého porostu kolem jsou notně prořídlé a více než karpatský prales připomínají buš. Směrem k jihu se mezi těmito skálami a vrchovým hřebenem Ondřejovska rozprostírá nepatrně ukloněný svah, kterým prochází ve vzdálenosti 50 m lesní cesta. Téměř po celé délce hřebínku, vyzdviženého jen mírně nad okolí a orientovaného směrem od západu na severovýchod, vystupuje přerušovaná soustava skalních výchozů. Směrem od západu napřed míjíme menší skalky a velikánské balvany, ale ty záhy uvolní místo členité stěně mrazového srubu. Při pohledu na její bohatou geomorfologickou "výzdobu" nás možná napadne, že se při její tvorbě Příroda nespokojila jen s působením eroze, mechanických a chemických vlivů, ale přibrala si k tomu ještě kladivo a majzlík!

Tento nevysoký, ale docela pěkný mrazový srub tvoří předkrm, hlavní chod nás čeká jen kousek opodál - na vrcholku kamenitého hřebínku nám tu vyrostla poměrně Vysoká skalní věž! No... vyrostla - (skály přece nerostou), tady tomu bylo samozřejmě naopak a zemina kolem skály se v minulosti ztratila v důsledku odnosu a eroze. Každopádně se tu překvapený návštěvník setkává se skalním útvarem homolovitého či falického tvaru a téměř symetrických rozměrů. Skalní věž Homole se od svého úpatí zvedá do výše bezmála 10 metrů a několik v ní zatlučených zrezivělých skob nám prozradí, že o ni kdysi projevili zájem i zbloudilí horolezci. Skalní věž je propojena se stěnou mrazového srubu, která dosahuje sotva poloviční výše a která je - (jako u toho předchozího sroubku, sloužícího jako uvítací delegace) - otočena k severu do údolí rusavské Ráztoky. Stěna skalní věže je z této strany protkána sítí rozestupujících se puklin a malým skalním oknem. Před Homolí se nachází hluboké jámy, které jsou postupně zanášeny "odpadlíky" ze skalních stěn. Směrem k jihu vystupuje skalní věž nad okolní terén sotva do 6 metrové výše. Její až malebně divoké okolí doplňují vkusně naaranžované menší skalky, balvany a kameny. Na východní straně z hřebínku vystupuje ještě několik drobných skalních výchozů a ten pak velmi prudce klesá do údolí mezi vidlici lesních cest. Není to ale údolí Ráztoky, ale to, které se proti toku potoka zvedá k Ondřejovsku a kterým prochází žlutě značená turistická trasa.

Jak už jsem se zmínil, nedaleko Homole prochází souběžná lesní cesta, která směrem k jihozápadu prochází těsně pod exponovaným srázem vrcholového hřebene západního Ondřejovska (632 m) a celý jej obchází po jakési přírodní terase. Komunikace vede terénem téměř po vrstevnici a asi po 1 km chůze se napojuje na cestu, doprovázenou modrými a zelenými značkami turistických tras. (Skalní věž Homole a okolní útvary si při vaší případné návštěvě Zadních skal určitě zaslouží vaši pozornost...)