Ondrášovka, Poděbradka, Magnézia, Hanácká, Korunní, Vincentka, Mattoni – už není – tak tyhle minerálky zná téměř každý. Ale zná někdo Ochozskou kyselku? Pokud ne, tak se tam vypravte. A vezměte si s sebou alespoň 2 l čistou petku, protože Vám určitě bude chutnat. Tak abyste měli domů.

Ochoz u Konice je zapomenutá vesnička na jižním konci Zábřežské vrchoviny, která zde již plynule navazuje na Drahanskou vrchovinu. Pod vesnicí, východním směrem, se nachází údolí potoka Pilavky. Tento potok proteče Rakovským údolím a vlévá se u obce Krakovec do větší Šumice, která je přítokem Blaty. A právě v tomto údolí, pod obcí Ochoz se nacházejí dva zdroje zapomenuté Ochozské kyselky.

Dostaneme se sem po modré turistické značce od Javoříčka ( jeskyně ) – 10 km, nebo ze spodu od jihu ze Stražiska ( ČD ) – 9km. Další možností je po žluté z Konice – 6 km nebo z druhé strany z Náměště na Hané ( zámek ) – 11 km. Anebo autem ze spojnice Ochoz - Rakůvka, asi 1,5 km pěšky.

Kyselka je známá od roku asi 1900, tedy asi 110 let. Je železito – alkalická a léčivá. Kolem roku 1900 opravil okolí pramene jistý pan Netopil z Litovle. Vybudoval bazén, do něhož vtékala kyselka a nad ním altánek. Bohužel při hloubení používal trhavinu a to mělo za následek víc škody než užitku, protože pramen se narušil a zeslábl. Také se mu do něj míchala voda povrchová, takže podnikatelský záměr s plněním kyselky do lahví selhal pro nekvalitu. V roce 1925 se kyselky ujal profesor Dr. Špaček z Laškova. Provedl vrt, kde získal kyselku se stálou teplotou 10 st. C. Profesor chtěl založit akciovku a vybudovat lázně. S akcionáři se nedohodl a tak z akciovky nebylo nic. Do stavby lázní se pustil na vlastní pěst a vybudoval lázeňskou budovu a zárodek kolonády, taneční pavilon. Lázně se rozjely, pacienti se léčili, tančilo se, zkrátka u kyselky to žilo. Dle tehdejšího propagačního materiálu kyselka vyléčila těžkého cukrovkáře, choroby nervové, žaludeční, ženské a mnoho jiných. ( Že by opravdu ???)

Kdy vše skončilo se mi nepodařilo dohledat, slibný vývoj patrně přerušila válka. Prach si člověče a v prach se obrátíš. Po téhle historii zde již stopy nenaleznete.

Každopádně budova chátrala a v 80. letech minulého století byla stržena a na jejím místě vznikl objekt pro pionýrskou rekreaci. Po revoluci zanikl a je z něj vybrakovaná ruina. Již třetí záměr v tomto místě skončil nezdarem. Že by bylo zakleté?

Samotný pramen v původním místě nenajdeme. Nalezneme ale druhý pramen, asi 300 m níže po toku Pilavky, hned vedle potoka. Je zde malá ruční pumpa, kde si kyselku můžeme načepovat. V těsné blízkosti je vybudovaný altánek a mostek přes potok. V altánku je posezení a informace o místě, z nichž jsem také čerpal. Z jedné strany altánku je louka, ze tří ostatních jehličnatý les.

Místo rozhodně stojí za vidění. A zatímco pití bude dostatek, jídlo si vezměte s sebou, protože tady nebo blízkosti ho neseženete. Oběd si můžete dát v Konici, což je příjemné Městečko, tady je už hospod dost.