Nespornou dominantou středočeského města Mladá Boleslav je bezesporu zdejší goticko-renesanční hrad. Už jen proto, že se tyčí na skalní ostrožně téměř přímo v jeho historickém centru. Předchůdcem tohoto hradu bylo slovanské hradiště, které založil kníže Boleslavem II. někdy na konci 10. století. Tehdy se zřejmě ještě jednalo o dřevěné stavby, které částečně nahradily zděné objekty až na přelomu 11 a 12. století. Tak vznikl knížecí hrad, který byl v polovině 13. století nahrazen hradem královským. Ostatní území hradiště zůstalo opuštěno a začalo se mu říkat Hroby. Hrad byl tehdy v majetku Markvarticů, kteří se následně přestěhovali na své nové sídlo v Michalovicích. Tím ovšem historie mladoboleslavského hradu stále teprve začíná.

Potomci Jaroslava Markvartice totiž hrad využívali až do roku 1468, kdy celý komplex získali Tovačovští z Cimburka. Ti hrad sice částečně upravili, ale velká pozdně gotická rozšiřující přestavba zde proběhla až počátkem 16. století za Jana Šelmberka, který dovedně spojil obrannou funkci hradu s téměř zámeckým komfortem. V II. polovině 16. století – již za panování Krajířů z Krajku – tady proběhne další přestavba, tentokrát již renesanční. Jejím autorem zřejmě byl stavitel Matteo Borgorelli.

Po Třicetileté válce a švédské okupaci se hrad víceméně změnil ve zříceninu. Psal se rok 1648 a své další využití našel hradní areál ve II. polovině 17. století, kdy jej využíval jako dílnu známý lotrinský zvonařský rod Pricquey. Od počátku 18. století je zájem využít komplex jako kasárny. Sídlem stálé vojenské posádky se někdejší rodové hradní sídlo stává po přestavbě Ignatze Palliardiho z let 1752 až 1753. Tehdy došlo ke zvýšení o jedno patro, nové zakrytí věží a přístavbu severovýchodního i - nízkého - severozápadního křídla. Jako kasárna pak sloužil hrad různým armádám až do roku 1940, kdy z něj Němci vytvořili internační tábor pro středočeské Židy, kteří byli následně transportováni do Terezína nebo polských vyhlazovacích táborů. Tato „instituce“ na hradě fungovala do roku 1943. Poté se sem vrátili němečtí – a následně i českoslovenští – vojáci. Od počátku 50. let minulého století hradní prostory sloužily jako skladiště textilu a v roce 1972 se hrad stává Muzeem Mladoboleslavska. Od roku 1997 jej využívá také Státní okresní archiv. Od poloviny 70. do počátku 90. let 20. století také zdevastovaný hrad prošel komplexní rekonstrukcí, spojenou s archeologickým průzkumem.

Stálá expozice Muzea Mladoboleslavska je zaměřena na dějiny města a hradu, bohužel jen v období od 18. do počátku 20. století. Navazující výstavní část je věnována dějinám regionu se zaměřením na společenský život, lidové kroje, bydlení, průmysl, Dopravu a zemědělskou výrobu. Dá se tedy hovořit o muzeu historicky- etnografickém. Koneckonců se zdejší muzeum rádo pochlubí, že nabízí svým návštěvníkům v hradních interiérech nejhodnotnější exponáty historických a národopisných sbírek. Stálé expozice pak doplňují různé krátkodobé výstavy a interaktivní prvky. Na hradě si můžeme prohlédnout i pamětní desku Židů, internovaných zde v letech 1940 až 1943, nebo pamětní desku příslušníků místní posádky, padlých ve válkách roku 1866.

O muzeu si na závěr prozradíme ještě několik důležitých informací. Vzniklo jako Krajský muzejní spolek v roce 1885. Původně byly jeho sbírky umístěny v domě na Valech, ale z důvodu nedostatku místa a špatného zabezpečení se hned po roce stěhovaly do prostor pozdně gotického paláce zvaného Templ. Roku 1906 získalo muzeum pro své sbírky budovu bývalého bratrského sboru, kde byla v roce 1910 otevřena nová expozice. Dostatečné výstavní prostory a depozitáře však dostalo Muzeum Mladoboleslavska teprve v roce 1972, kdy získalo do užívání objekt zdejšího hradu. A tady sídlí dodnes.

Otevřeno je v muzeu denně kromě pondělí (dost hloupá tradice, že ano), a to v čase 9,00 až 12,00 hod, a od 13,00 do 17,00 hod. Tyto hodiny platí pouze pro období květen až září; v měsících říjen až duben se zavírá o hodinu dříve. Vstupné přijde na 40,- Kč (snížené 20,- Kč).