Původní kvasinskou tvrz založil patrně počátkem 17.století Bedřích mladší Vlkanovský z Vlkanova. Ten se již v r.1615 uvádí s přídomkem "na Kvasinách", výslovně je však tvrz připomenuta až roku 1624 v konfiskačním protokolu. Tvrz je popsána jako sídlo nové, Kamenné,s klenutým spodním podlažím. Celá dispozice tvrze je nepochybně zachována v nejstarší části zámeckého komplexu - v hlavní jednopatrové zámecké budově. Za majitelů, kteří Kvasiny vlastnili po r.1624 tvrz zchátrala tak, že její obvodové zdi musely být podepřeny řadami pilířů. Po roce 1653 přistoupili k opravě zpustlé tvrze tehdejší její majitelé, malostranští karmelitáni. Tvrz sloužila karmelitánům jako kanceláře, byl zde byt správce panství a pobývali zde i pražští příslušníci kláštera. V roce 1700 bylo rozšířeno solnické panství, zvýšily se nároky na správu panství, a snad proto došlo k rozšíření původní nevelké tvrze na zámek. Byla vybudována dvě jednopatrová zámecká křídla, východní křídlo mělo při nádvoří chodbu, na niž navazovala dvě jednoramenná schodiště.Přízemí nových křídel bylo patrně opět celé klenuté, a sice valenými klenbami. Nejvýraznějším prvkem vcelku jednoduché architektury je vstupní portál průjezdu do nádvoří protínající nové jižní křídlo. V 2.pol.18.st.pravděpodobně vznikl západně od zámku zárodek nynějšího parku. Poté, co byl řád karmelitánů po roce 1786 zrušen císařem Josefem II.,převzal správu panství náboženský fond a zámek i nadále sloužil jako kanceláře a úřednické byty. V r.1824 koupil panství Antonín Slivka ze Slivic, který zahájil úpravy a přestavbu zámku do pozdně klasicistního charakteru. Na hlavní budovu bylo nasazeno nízké druhé patro, nad východním a jižním Křídlem byla vybudována půdní polopatra. Průčelí dostala strohý klasicistní ráz, zajímavým oživujícím motivem většiny fasád se stalo zmnožení okenních otvorů o další slepá okna zakrytá žaluziovými okenicemi. Na západní straně se k zámeckému komplexu připojoval nevelký přírodně krajinářský park, z jehož ohrazení se zachovala silně zchátralá zeď s půlkruhovou brankou. Někdy v 2.pol.19.st. byl park rozšířen severozápadním směrem k lesovně a vznikl tu i zahradní domek a elektrárna s hrázděnou konstrukcí stěn s cihelnými vyzdívkami. Za jednoho z dalších majitelů, Josefa Huppmanna de Valbela došlo k dalším zásahům do podoby zámku. V r.1874 byla nakoso k severozápadnímu nároží severního křídla přistavena pseudoslohová jednopatrová budova s tzv.loveckým sálem v přízemí a dvěma pokoji v patře. Současně vznikl i přístavek se schodištěm, který tuto stavbu propojil s oběma patry severního křídla. Další, především interiérové úpravy provedl kolem roku 1900 majitel zámku Vilém Königswarter. Místnosti byly dekorovány v duchu pozdního historismu. V hale u schodiště a v loveckém sále bylo použito dřevěného obkladu. V hlavní budově byla zřízena kaple. Z této doby se dochovaly i parketové podlahy a pseudoslohová kachlová kamna. V roce 1927 byl architektonický vývoj zámku ukončen vybudováním rozsáhlé zimní zahrady navazující na dům s loveckým sálem. Po roce 1933 vlastnili panství vynálezce a podnikatel ing.František Janeček a majitelé slévárny ve Skuhrově Nad Bělou bratři Vilém a Josef Porkertové. V r.1948 byl zámek znárodněn a nejprve upraven na ubytovnu zaměstnanců kvasinské automobilky, posléze zde byl zřízen Ústav sociální péče pro mládež. Po r.1992 byl zámek navrácen v restituci Františku Janečkovi, jeho využití se ale tehdy nezměnilo.