Zřícenina hradu Kozí Hrádek se nachází v lese na úzkém nevysokém ostrohu při levém břehu Kozského potoka jihovýchodně od Tábora v Jihočeském kraji. Kozí Hrádek je národní kulturní památkou. Kozí Hrádek je spojen s působením Mistra Jana Husa, který zde napsal svá díla: Výklad víry, Dcerku, O svatokupectví a Postilu. Hrad obklopoval hluboký příkop, napájený vodou z Kozského potoka, a ze tří stran i hliněný val s dřevěnou palisádou. Vstup do hradu vedl přes potok od východní strany po mostě, který ústil do brány, uzavírající malé vnější nádvoří s hospodářskou budovou a studnou. Opevnění oválného půdorysu pak směrem k západu obklopovalo vnitřní hrad. Hradní jádro, také obehnané zdí, do něhož se vstupovalo jednoduchou bránou v hradbě, tvořila hranolová obytná věž a západně od ní obdélná budova. Z většiny hradních objektů se dochovaly nevysoké zdi.

Historie

Hrad založili kolem poloviny 14. století asi páni z Hradce. V roce 1377 se hrad stal majetkem Vlčka z Kozího a od roku 1406 jej vlastnil Vilém z Újezda a Poděhus. Jeho synové Ctibor a Jan z Kozího jsou posledními historicky známými vlastníky hradu. U nich nalezl útočiště Mistr Jan Hus poté, co byl donucen odejít z Prahy. Jan Hus zde pobýval v letech 1412 ? 1414. Kdy přesně hrad zanikl, není známo. Zřejmě to bylo v roce 1438, kdy krajem táhl rakouský vévoda Albrecht. Ve 2. polovině 15. století se Kozí Hrádek připomíná již jako pustý. Ve 2. polovině 16. století se v jeho blízkosti začal stavět Červený Dvůr a mlýn a ke stavbě se používal kámen z hradních zřícenin. Jako levný zdroj stavebního materiálu pak Kozí Hrádek sloužil až do 19. století. Teprve zásluhou historika A. Sedláčka, učitele J. Švehly a města Tábora byly zbytky Kozího Hrádku v letech 1899 ? 1929 odkryty a se státní podporou zakonzervovány. Asanace hradního zdivo a jeho podloží pak proběhla v letech 1975 ? 1977, poté byl Kozí Hrádek zpřístupněn veřejnosti.