Říká se, že co je malé, je i milé. O zámku v Klečůvce - obci, rozkládající se ve svahu nad řekou Dřevnicí asi 8 km od Zlína - to platí dvojnásob. Prostá patrová klasicistní stavba na půdorysu písmene L rozhodně není objektem velikým, a tak na ni sedí slovo Zámeček jako ulité. Vypíná se ve svahu těsně pod vrcholem návrší v nejhořejší části obce a je obklopen upraveným parkem o rozloze dvou hektarů. Zámek slouží potřebám okresního archívu a tudíž je veřejnosti nepřístupný, park ale ano. Klečůvka je dnes místní částí krajského města, ale dědinka je to prastará a je v análech připomínána už v roce 1397. Tehdy patřila lukovskému panství, z něhož byla vyňata roku 1662 a vznikl zde samostatný panský dvůr s palírnou, sušírnou, pivovarem a sladovnou. Na místě Zámečku původně stával panský dům Zehentherů. V polovině 18. století byl za dalších majitelů - Minkwitzů a Seibegů přestavěn do barokní podoby. Někdy v té době vznikla i barokní socha svatého Jana Nepomuckého, která je dnes umístěna v parku nad zámkem. Dalšími "pány" klečůvského dvora byl od roku 1798 rytíř František Hajniš z Haydenburku, který se postaral o utěšený vzhled zahrady a parku. Posledními majiteli byli Bretonové a rytíř Cyrus Gyra.

Klasicistní podobou se klečůvský Zámeček chlubí od třicátých let 19.století. No, ono není příliš čím. Trochu honosnější fasádu má jen vstupní západní průčelí, ozdobené nad vchodem pískovcovým erbem rodu Steibegů. Ostatní strany zámeckých zdí jsou pokryty jednoduchou omítkou, první patro je od přízemí odděleno římsou a bílé štukování zdobí jen okolí rámů oken. Od roku 1945 se stal zámek majetkem obce a na 21 let do něj byla (kromě jiného) umístěna škola. Od roku 1966 zde sídlí okresní archív. Zámek několikrát prošel stavení úpravou. Ta nejvýraznější se udála v polovině devadesátých let minulého století: byl opraven zámek, upraven park a zlikvidovány staré budovy dvora, hyzdící podzámčí. Namísto nich tady byl vystavěn nový depozitář, sloužící potřebám archívu. (Ono to vlastně s nepřístupností zámeckých interiérů veřejnosti není stoprocentní - pokud zde přijdete s nějakým požadavkem o historii Zlínska v úředních hodinách (pondělí a středa), tak část jeho interiérů přece jenom uvidíte...)