Jižní terasy v Hradci Králové najdete nad Komenského ulicí, mezi Bono publicem a Gočárovým schodištěm. Z obou schodišť jsou terasy přístupné po většinu roku od 7 do 21 hodiny. Od prosince do února jsou z bezpečnostních důvodů uzavřené.

Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 2009 – 2012 se terasy staly odpočinkovou zónou se sadovými úpravami, altánem, pergolami, vodními prvky a lavičkami. Klid na procházku, posezení v příjemném prostředí, čtení knížky nebo studium tu najde každý návštěvník historické části města.

Jižní terasy nejsou jen obyčejným parkem. K vidění jsou zde Zbytky středověkých staveb a další pamětihodnosti. Hned u schodiště Bono publico se nacházejí základy dolní Rybářské věže (říkalo se jí také Biřická) z 15. až 16. století. Přízemím věže procházela pěší cesta spojující město s předměstím. Na konci první třetiny 19. století tuto cestu nahradilo zmíněné Bono publico.

U vchodu z Bona publica jsou na levé straně dále zachované základy niky z první poloviny 18. století. Nika byla součástí barokní zahrady za domem U Špuláků. Průčelí tohoto domu, ve kterém si mnozí snoubenci řekli své ano, je součástí Velkého náměstí.

Na terase šikmo naproti této nice upoutá pozornost studna z konce 18. a začátku 19. století. Podobných studen nad Komenského ulicí bylo několik. Na jižních terasách se zachovala a je k vidění však jen tato jedna.

K další zrekonstruované nice z první poloviny 18. století, která byla taktéž součástí barokní zahrady za domem U Špuláků, musíte vystoupat po pár schodech. Je přímo nad nikou popsanou o dva odstavce výše. V nice jsou instalované lavičky k posezení. Napravo od nich je sochařské dílo, po kterém stéká voda.

Na nejvyšší terase přibližně v jedné třetině parku jsou označené základy parkánové hradby z 15. století. Parkánová hradba byla součástí druhé linie středověkého opevnění města. Při její stavbě se použila opuka získaná rozebráním čelní části hradby z 10. až 13. století.

Asi největší atrakcí jižních teras jsou fontány u původně barokního symetrického schodiště pod zahradním sálem bývalé jezuitské koleje. Zvláště dětem se budou líbit kovoví havrani, kteří se po naplnění vodou sklopí a začnou nahromaděnou tekutinu chrlit ze zobáků. V prostřední fontáně se vyhřívá kočka, rovněž kovová.

Na konci teras je možné obdivovat Gočárovo schodiště, průlomové dílo moderní architektury u nás. O tomto schodišti si můžete přečíst v samostatném článku zde.

Poblíž Gočárova schodiště, na nejnižší terase, jsou pozůstatky dolní městské hradby z 16. století. Ta tvořila vnější linii Městského opevnění. Vedle cihel byla hradba vyzděná i ze zbytků kamenných gotických památek rozbořených během husitského tažení.

S rekonstrukcí jižních teras se začalo, jak jsem již napověděl výše, v roce 2009. Zpočátku terén zkoumali archeologové, kteří zde objevili pozůstatky opevnění a hradeb, umělou jeskyni, kanalizační stoku, rybářskou branku a keramické střepy z různých nádob. Veřejnosti byly terasy zpřístupněné 27. října 2012.

Rekonstrukce si vyžádala nemalé finanční prostředky. Cena díla se vyšplhala k 54 milionům korun. Z toho dotace z Evropské unie činily necelých 19 milionů korun. Aby tato pěkná část města nelákala vandaly a na terasách bylo bezpečno, byl zde nainstalovaný kamerový systém.

A že se rekonstrukce jižních teras povedla, dokládají přiložené fotografie.