Po procházce pěkným a romantickým údolím horské říčky Kamenice je čas navštívit i zajímavou zříceninu hradu.

Trosky kdysi pyšného hradu Návarov najdeme vysoko nad soutokem říčky Kamenice s potokem Zlatník. Jak vlastně hrad k tomuto poněkud nezvyklému jménu přišel? Připomeňme si tedy pověst, která nám to vysvětlí:

„Podle pověsti uprchla dcera frýdlantského pána z rodného domu se svým milým, protože ji otec chtěl vdát za bohatého šlechtice. Frýdlantský pán po letech zabloudil na lovu v divokých lesích a náhoda jej zavedla do malého hradu nad řekou, kde poprosil o jídlo a pití. Paní domu mu s omluvou, že žijí chudě a skromně, nabídla z hrnku hrachovou kaši, kterou právě navařila svému synkovi. Starý rytíř v ní poznal svou dceru a šťasten se smířil s ní i s jejím mužem. Na památku shledání dostal hrad jméno Návarov podle navařené kaše, návary.“

Historicky lze počátky hradu Návarov položit pravděpodobně do první poloviny 14. století, ale s jistou pravděpodobností spadá založení hradu již do konce 13. století. Jako zakladatel se uvádí, na základě písemné zmínky z roku 1365, Heřman z Heřmanic, který měl přezdívku Návarov. Jako další z možných zakladatelů hradu se uvádí Jindřich z Valdštejna. Tato oblast patřila ve 14. století valdštejnskému rodu, a tak se i nabízí tato možnost. Mě se líbí výše zmíněná pověst o vzniku názvu hradu.

Hrad Návarov patřil mezi menší šlechtické hrady, dokonce neměl ani věž jako mnohé jiné hrady. Původní rozsah hradu zřejmě koresponduje s dnešním jádrem hradu. Vnější Předhradí s hradbou a dvěma baštami bylo pravděpodobně vybudováno až po roce 1469, kdy byl hrad dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad.

Hrad má dosud patrnou obdélníkovou základnu na vysokém ostrohu. Dochované zbytky zdiva také dovolují poměrně dobře rekonstruovat jeho dřívější rozsah. Hrad byl chráněn nejen svou výhodnou polohou, ale z jižní přístupové strany byl zabezpečen hlubokými příkopy vytesanými ve skále a později i přistavenou mohutnou zdí s baštami. Stavitelé hradu si tak dali záležet na jeho bezpečnosti. Mohutnost hradních zdí, výhodná poloha, to vše vedlo k tomu, že si hrad ponechal svůj význam jako pevnost až do poloviny 17. století.

Dnes z hradu zbyly Trosky dvou paláců, stopy po sklepeních a do značné výšky stojící opevnění Předhradí se dvěma baštami.

Konec hradu znamenalo období 30 leté války. Po obsazení hradu v roce 1643 Švédy, byl hrad následující rok dobyt císařskými vojsky zpět a aby se znovu nestal opěrným bodem nepřátel, byl na základě nařízení pražských místodržících pobořen.

A tak až půjdete po Palackého stezce z Podspálova do Tanvaldu nebo se budete v okolí pohybovat, udělejte si čas k návštěvě této zříceniny, určitě vás zaujme. Hrad je volně přístupný.