Už jenom rozsáhlá zřícenina - (a navíc v současnosti "přizdobena" všudepřítomným trubkovým lešením) - zůstala z kdysi snad nejsličnějšího z moravských hradů. Jeho zakladatelem byl pan Bernart z Cimburka, který napřed vystavěl stejnojmenný hrad nad Městečkem Trnávkou, aby pak toto území "vyvexloval" s pány z Lipé za panství u Koryčan a vystavěl zde hrad Cimburk číslo 2 - tzv. Nový Cimburk. Pan Bernart se asi zhlédl ve slavném královském hradu Bezdězu a vystavěl zde v Chřibech jeho téměř věrnou kopii, samozřejmě v poněkud menším měřítku. Zatímco hrad Bezděz je jednou z nejvýznamnějších dominant české krajiny, maličký Cimburk byl vystavěn na ostrohu, spadajícím z hlavního hřebene Chřibů do údolí Kyjovky a je doslova utopen a skryt v záplavě okolních listnatých lesů. Proto je jeho silueta motoristům, projíždějícím po silnici ze Stupavy okolo velké vodní nádrže s pitnou vodou do Koryčan, neznámým pojmem. I návštěvník, který se ke zřícenině hradu pustí po značené odbočce ze zelené turistické značky, zříceninu Cimburka zahlédne, až když stojí u jejích zdí. (Na zříceninu je z velkého odstupu výhled jen ze skaliska Kazatelny a z lesnatého hřebene nad ním. Ještě před 10 lety byl Cimburk dobře vidět z hradeb skalního městečka u Kozla, výhlídka ale už zarostla. A když půjdeme ještě dál do minulosti - před čtvrtstoletím byl na celou zříceninu velmi hezký rozhled z křižovatky cest před hradem, neboť v té době byla celá jižní strana pod hradem odlesněna.)

Hrad Cimburk je poprvé v listinách vzpomínán r.1358, po svém zakladateli Bernartovi měnil majitele a své veliké první pokoření zažil při husitských válkách, kdy ho bojovníci, mající ve svém znaku kalich, dobyli. (Patřil tehdy totiž Štěpánovi z Vartnova, který byl přívržencem nechvalně známého rusovlasého císaře.) Při jeho obnově si nádherně "vyhráli" s ostěními, kamenickými ozdobnými prvky a velice krásným vstupním portálem opravdoví mistři řemeslníci. Ostatně - není se čemu divit: tito stavebníci byli členové samotné dvorské huti Václava IV., a to, že se v tomto čase nacházeli na tomto místě, mělo zcela prozaický důvod - opustili v těch dobách neklidnou Prahu, zmítanou válečnými nepokoji a hledali azyl na klidnější Moravě... Druhé ponížení si Cimburk zažil r.1468, kdy jej dobyli vojáci Matyáše Korvína a že tu nadělali notnou paseku, o tom není třeba se ani zmiňovat. Poté se zacelovali válečné rány a šrámy na hradním zdivu a na řadu přišlo i dokonalejší opevnění hradního jádra s předsunutým opevněním a kruhem hradeb s dělovými baštami. Velkou pozoruhodností je, že ještě v pol.17.století se na hradě prováděly rozsáhlé úpravy - nadstavoval se hradní palác a probíhala rekostrukce jeho interiérů. To se vše se dělo za jeho majitele Gabriela Horeckého z Horky. O 100 let později ale už hrad pustne, neboť se panstvo přestěhovalo do nového zámku v Koryčanech.

V současnosti se o zříceninu stará sdružení POLYPEJE, kterému se nedostává dostatek peněz na jeho opravu a tak jsou zdi hradního paláce a hradeb "přizdobeny" lešením, které bohužel notně kazí dojem ze zachovalých zřícenin tohoto krásného hradu. Že bude oprava hradu záležitostí dlouhodobou, to mi potvrdili dobrovolníci - (pracující v počtu dva řemeslníci") - na jeho obnově. Že tuto práci dělají jen ve svém volném čase a z nadšení, to není třeba dodávat. Pokud se na lešení, hyzdící hradní stěny, nechtějí jednou dívat ještě děti našich dětí, mělo by se zažádat o další dotace či vyhlásit dobrovolnou sbírku. Za ta léta už sdružení POLYPEJE vykonalo veliký kus práce - byla opravena kulatá hradní bašta, betonovými injektážemi zajištěna statika hradu, vystavěno dřevěné schodiště nahoru do hradního paláce a hradba zajištěná zábradlím nyní slouží jako hradní vyhlídka. Bohužel - vstup do válcové věže, ke kterému my starší tuláci ještě pamatujeme přistavěný dřevěný žebř a následné vřetenové kamenné schodiště uvnitř, po němž se dalo dostat až na vrchol věže a pokochat se skvostným výhledem - to už také patří časům dávno minulým. Věž zpřístupněna není a hradby nabízí výhled k jihu na hlavní chřibský hřeben. Pohledu na druhou stranu - směrem ke Koryčanské přehradě - brání vzrostlý bukový les.