V Itálii vedou všechny cesty do Říma. V moravských Chřibech na Bunč. Ve východní části tohoto pohoří je pak důležitá křižovatka cest pod pověstmi opředeným skaliskem Budačina. Je ale nutno dodat, že se tu kříží jen cesty turistické a trasa jedné Naučné stezky, a z barevného spektra značených tras turistických chybí ta rudě značená. Budačinu nalezneme v samém závěru dlouhé Kudlovické doliny a blíž než do Kudlovic je to jen do asi 2 km vzdálených Kostelan. Skály se ukrývají v lesním svahu na půl cesty mezi silnicí, procházející hluboce zaříznutým údolím a 388 m vysokým vrcholkem Krásné Hory na hřebeni, probíhajícím souběžně s dolinou. Právě tady bychom pod asfaltem lesní silničky nejspíš objevili reliéf staré "Hradské" cesty, která - (probíhajíc po hřebeni) - spojovala jako stará kupecká cesta oblast žírných lánů Hané s vinohrady Slovácka a Město Uherské Hradiště s Kroměříží. Podle pověstí byla oblast Budačiny působištěm zbojnické tlupy Ondráše, Petráše a Juráše, právě tady přepadali kupce a byli pak hrabětem Janem Rottálem pochytáni a odsouzeni k smrti. Jeho milostivá choť hraběnka Alena (Alina) z Bruntálu se ale za život zbůjníků tuze přimlouvala a oni byli omilostněni s podmínkou, že už se budou až do smrti živit jen poctivě a stanou se poddanými nově založené osady. Dědina dostala na pamět hraběnky jméno Alinkovice, později lidem zkomolené na Halenkovice. Naprosto "věrohodný" a půvabný (v poněkud jiné verzi dokonce i zfilmovaný) příběh je bohužel jen lidovou smyšlenkou, neboť zbojníci Ondráš a Juráš ve skutečnosti žili až v následujícím 18.století...

Vraťme se ale ke skalním útvarům. Všechny jsou součástí PP Budačina o celkové rozloze něco málo přes 8 ha a jejich součástí je i starý opuštěný lom s tábořištěm dole v dolině u silnice. Někteří (dokonce i věhlasní odborníci) popisují Budačinu jako skalní bludiště. Což je samozřejmě nesmysl, neboť skály sestávají jen ze čtyř skalních výchozů, ale ty "větší" skály zde uvidíme jen dvě! Velmi nápaditě se nazývají Malou a Velkou skálou a vystupují z jihovýchodního výběžku hřebene na dohled od turistického rozcestníku. Skutečné skály jsou tu tedy jenom dvě, ale tyto skutečně stojí zato. Malá Skála je podsaditou a nevysokou, přesto ale pěknou skalní věží a od své větší sestry je oddělena strmě stoupající minisoutěskou. Nad tímto přírodním průchodem nalezneme ve stěně hlavního skaliska hned dvě pozoruhodnosti. Tou první je na skalní stěně umístěná plaketka na paměť velkého propagátora krás Chřibů Antonína Rozsypala. Život tohoto milovníka přírody a nadšence bohužel ukončila předčasná násilná smrt v koncentračním táboře Mathausenu. Jeho jméno nebylo zapomenuto - asi 1 km odtud dole v dolině u potoka nalezneme areál penzionu s chatkami a restaurací, které jsou souhrnně označovány jako Rozsypalova lesní osada. Druhou atrakcí je přirozeně vyvětraná jeskyňka, ke které se lze ze soutěsky trošičku krkolomně po kluzkém listí na kameni vyšplhat a tuto zajímavou dutinu si prohlédnout. Dle pověsti se právě v ní ukrývali výše zmiňovaní zbojníci, ale zevrubný průzkum sluje rázem pošle tuto povídačku do oblasti staromoravskoslováckých pověstí a bájí. Ani obávaní "lesů páni" jistě nebyli tak hloupí, aby si ničili ledviny spaním na tvrdém kameni v díře, která je sice až 1 metr široká, skoro 6 m dlouhá a průměrně vysoký člověk tady nedrcá hlavou o strop, ale skalní stěny se ke dnu jeskyně ostře zužují. Na spaní na zádech to tady rozhodně není a navíc tu musela být zima jak v morně!

Nyní ale obrátíme pozornost k vlastní Velké skále. Tak jako ty ostatní v Chřibech je i Budačina bůhví kolikátou odmocninou vystupujících pískovců a slepenců magurského flyšového pásma Západních Karpat... V tomto případě jsou skály tvořeny lukovskými vrsvami soláňského souvrství a Velkou skálu tvoří vztyčené skalní lavice. Tento údaj je samozřejmě důležitý jen pro odborníky. Nás turisty bude více zajímat fakt, že hlavní skálu je možno obejít dokola a potěšit se pohledem na její impozantní stěny ze všech světových stran. Chodník vedoucí soutěskou mezi oběma skálami nás totiž vyvede nahoru na hřeben, ten je ale od toho blízkého hlavního oddělen hned za Velkou skálou depresí. Byla způsobena odnosem měkčí horniny a díky tomu lze pohodlně a téměř po rovině učinit průzkum i těch odvrácených skalních stěn. Právě severní strana skaliska je pozoruhodná i pro laiky, neboť se tu mohou pokochat pohledem na hezkou síť voštin. (Odborníci se v některých svých statích nad tímto faktem přímo rozplývají nadšením, my - co známe Chřiby trochu Líp, bychom jim mohli doporučit návštěvu také dalších zajímavých míst: myslím, že po prohlídce Vlčích jam, rozsáhlých skalních výchozů u Poscané jamy a hlavně Trpasličího města a Čertových skal u Osvětiman by se už tak nerozplývali, ale nadšením by přímo řvali!!)

Zajímavé hnědé pletence a krusty, které zpevňují skalní stěny a které na nich vytváří interesantní patvary a obrazce patří limonitu. Vztyčené skalní lavice hlavního skaliska sestávají hlavně ze středně až hrubě zrnitého pískovce. Nacházejí se tady ale i jílovce a tudíž zde vzniká přechod mezi horninami drobovitými a arkózními. Ve slepencových částech skaliska je zase možno objevit rohovec, rulu, břidlici či vápenec. Různé drobné jamky a dírky, které na skalní stěně vidíme, jsou stopami po vypadnutých a různě velkých valouncích rychle zvětrávajícího živce.

Nejpříhodnějším obdobím pro návštěvu Budačinu není léto, kdy je skalisko utopeno v okolní zeleni listnatých stromů, ale všechna ostatní roční období. Já sám jsem tu byl několikrát právě v čase dovolených a prázdnin a tehdy jsem nebyl touto skálou tak nadšen, jako se mi to stalo nedávno, kdy jsem se tu ocitl v sychravém, pozdně podzimním dni. Díky mrakům, které hrozily už už se rozsypat deštěm, tu byla téměř tma (problémy s focením). Ale zase jsem tu byl naprosto sám a nic mi nekalilo dojem z prožitku a pohledu na ponuré skalisko, vystupující do výše z měděného podstavce, tvořeného mokrým popadaným lístím a vyzařujícího naprosto nerozluštitelná tajemství dávných věků. A tak se tato - (asi 15 m vysoká a více jak 20 m dlouhá skála), už definitivně zařadila do kategorie mnou oblíbených Chřibských skalních útvarů a společně se oba budeme těšit na naše další setkání...