Dominantou – a jednou ze dvou hlavních pamětihodností – jihomoravských Cetkovic je farní kostel sv. Filipa a Jakuba. Jedná se o zajímavou barokní stavbu, která vznikla v letech 1699 až 1700, pravděpodobně jako náhrada za starší dřevěný kostelík, který na tomto místě stával nejpozději již ve II. polovině 16. století. Z oněch „starých“ časů si dnes můžeme v interiéru kostela prohlédnout již pouze kamennou křtitelnici, která – alespoň podle nápisu na horní obrubě – pochází z roku 1591. V této souvislosti se sluší zmínit také fakt, že v inventáři kostela prý bývala rovněž vzácná monstrance, která byla později „přepracována“ do podoby pozdně renesančního kalichu. Tento stříbrný – a bohatě zlacený – klenot z roku 1625 se dnes nachází v budově nedaleké farní rezidence. A ještě jedno upozornění na úvod: současný farní kostel sv. apoštolů Filipa a Jakuba již vidíme v podobě několika pozdějších přestaveb.

Kostel byl postaven na základě povolenky olomoucké biskupské konsistoře a za finančního přispění hradišťského opata Norberta Želeckého. Je přitom zajímavé, že celá stavba byla dokončena po necelém roce, kdy byla také vysvěcena. A protože byl cetkovský kostel vysvěcen znovu hned po čtyřiceti letech – přesněji v roce 1741 – lze usuzovat, že již tehdy zde proběhly jisté stavební úpravy. Pomineme-li pak požár, který roku 1785 kostel poškodil, udály se všechny další – pro cetkovický svatostánek důležité – události v průběhu 19. století.

Hned tou první byl další velký požár, který Cetkovice postihl dne 25. července 1818. Tehdy byly poškozeny i budovy fary a kostela, ušetřen zůstal pouze starý dřevěný kříž, stojící za chórovým závěrem, nedaleko od kostela. Tento fakt považovali místní za velký zázrak, už jen proto, že kolem něj shořely i čtyři lípy. V roce 1865 pak kostel získal nové věžní hodiny.

Ještě v 19. století kostel sv. Filipa a Jakuba v Cetkovicích obklopoval starý hřbitov, na kterém se pohřbívalo až do 1835, kdy byl za vesnicí založen hřbitov nový. V letech 1867 až 1868 proto byla postupně zbořena hřbitovní zeď, čímž podoba kostela ještě více vynikla. A jeho „zušlechťování“ tím zdaleka neskončilo. V letech 1873 a 1874 získal kostel nová – a větší – okna a současně byl upraven přístup na kruchtu, čímž byl rozšířen vnitřní prostor jednolodního kostela. Několik zajímavých „kousků“ z chrámového mobiliáře si přiblížíme v následujících řádcích.

O kamenné křtitelnici z roku 1591 jsme se zmínili již v úvodu. Teď přichází řada na boční oltář z roku 1785, jehož součástí je rokoková socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století. Ze stejné doby pocházejí také čtyři kovové svícny, nacházející se rovněž na tomto oltáři. Za kvalitní truhlářskou prací je považována dřevěná zpovědnice a umělecky cenný je i obraz archanděla Gabriela. Obě tyto součásti mobiliáře pocházejí z konce 18. století. Za zmínku stojí ještě hlavní oltář, na kterém však od roku 1974 chybí sochy Panny Marie a dvou světců, nebo obraz patronů sv. Filipa a sv. Jakuba, nacházející se nad vchodem do sakristie. V roce 1879 pak byl zakoupen Boží hrob a o sedm let později také socha Panny Marie Lurdské. Rovněž varhany pocházejí z 19. století, pořízeny totiž byly v roce 1893. Z počátku minulého století – přesněji z roku 1906 – pochází stříbrná monstrance s drahými kameny a zvon Filip Jakub.

V červnu roku 1915 byla při prudké bouři poškozena kostelní věž. Následky zásahu bleskem byly ale velmi rychle odstraněny a do báně na věži byl následně umístěn Pamětní list, určený příštím generacím. Rok poté – přesněji 31. října 1916 - pak byl pro vojenské účely zrekvírován větší z obou kostelních zvonů, který vážil 467 kg. Jeho menšího, tedy 231 kilového, kolegu postihl podobný osud koncem roku 1917. Tyto dva zvony byly nahrazeny v květnu roku 1925, a to hned třemi kousky. Jedná se o Pannu Marii (663 kg), sv. Filipa a Jakuba (379 kg) a sv. Josef (255 kg). Ani těmto zvonům osud nepřál a v roce 1942 přišel kostel opět o dva z nich. Ty jsou nahrazeny až roku 1969, kdy se v kostelní věži objeví nová Panna Mana a Svatý Cyril. Oba tyto zvony pochází z dílny Knos-Matoušek v Martinicích u Velkého Meziříčí. Ještě před tím – tedy v roce 1948 – byla provedena komplexní oprava exteriérů cetkovického kostela a o deset let později musí být opraveny také trhliny v klenbě. V té době byla také přistavěna Kaple u zadního vchodu.

Statika kostelních zdí se však nadále zhoršovala a brzy hrozilo zřícení celé této raně barokní památky. Hlavní část záchranářských prací pak proběhla v letech 1973 až 1974 a součástí základů i klenby nad hlavní chrámovou lodí se stala betonová směs. V roce 1990 ještě podobu kostela naruší nevhodná přístavba sakristie u severní strany chrámové lodi. Poslední rekonstrukční práce zde pak proběhnou v letech 1996 až 1997.