K Čertovým skalám u Fryštáku nevede žádná značená trasa a turistické veřejnosti je toto skalní seskupení "velkou neznámou." Rozlohou nevelká lokalita by přitom velmi příjemně překvapila nejednoho poutníka. Musel by se ale vzdát jakéhokoliv přibližovacího prostředku a šlapat k nim z horní části města Fryštáku pěkně po svých. Skály přitom nejsou z místní části Horní ves až tak vzdáleny - od vodní nádrže Skalka, sloužící rekreaci a kde návštěvník nalezne i sympatickou hospůdku, leží vzdušnou čarou jen asi 1300 m směrem k severu. Lepší je k nim ale vyrazit z místa poněkud západnějšího, z místa zvaného místními poněkud exoticky Mexiko. Je nejsevernější částí Horní vsi a z jejího horního konce vede lesem až na dohled samých Čertových skal lesní cesta. Tady je třeba jen držet se stále na kompasu šipky kmitající k severu a za jediným Rozcestím postupovat podél hlubokého koryta cesty původním směrem. Cesta dále stoupá úbočím většího bezejmenného vrcholu, dosáhne plochého sedla a nad ním vpravo vidíme vyšší návrší, nad jehož asi 150 m vzdáleným koncem, se tyčí nižší skalní stěna. Když vystoupáme do svahu a po hřebeni přijdeme až k ní, asi budeme velmi překvapeni skvostným přírodním výtvorem. Skály, tvořené pískovcem a slepencem lukovských vrstev račanské flyšové jednotky, v podstatě tvoří jediná skalní hradba. Spadá prudce ze svahu do údolí, nedosahuje větší délky než 25 m a její čelní stěna na konci návrší má výšku sotva 6 m. Na tom by asi nebylo nic až tak pozoruhodného, kdyby tato skalní hradba nebyla díky selektivnímu zvětrávání vypreparována do podoby, připomínající dokonalé sochařské dílo.

Skalní hradbička prochází pozvolným rozpadem a je po celé své délce rozčísnuta Velkou svislou puklinou, která ji rozděluje na - (zatím ještě spojené), hradby dvě. Puklina dosahuje svou šířkou při skalním úpatí parametrů menší jeskyně s otevřeným stropem. Ostatní vertikální pukliny hradbu člení na větší počet pomalu se oddělujících skalních věží. Na spodním konci skal se tak už stalo a nalezneme tu jeden osamělý skalní pilíř s doprovodnými balvany. Skalní stěny jsou členěny drobnými převisky, římsami a lištami, Typickou síť voštin a skalní dutiny bychom ve zdejším odolném "stavebním materiálu" hledali marně, všechno nám ale dostatečně vynahradí pitoreskní tvar tohoto uměleckého přírodního sousoší. Pohled na ně je umocněn přímo úměrným odstupem z částečně nezalesněného svahu a do hledáčku objektivu nakukujícímu jehličím okolních krásných borovic.

I když bude pro nejednoho z vás existence těchto půvabných skal překvapením, nacházejí se kupodivu správně zakresleny i na mapě KČT. Velmi dobře je samozřejmě také znají domorodci, od nichž skály dostaly své pojmenování. Možná i vás zarazí fakt, že největší koncentraci "Čertových skal" nalezneme vždy právě tam, kde žilo nejvíce bohabojné katolické obyvatelstvo. Možnou příčinu tohoto jevu shledávám ve velmi kvalitní práci farářů a kazatelů, kteří dštili z kazatelen kostelů na vystrašené poddané "síru a plameny pekelné" tak sugestivně, že tito chudáci pak viděli v noci raracha pomalu i pod svou postelí... V případě tohoto skalního útvaru se ale není čemu divit! Ač pohan jak Brno a bez vlivu jakékoliv "povzbuzující" tekutiny - i já, když jsem navštívil Čertovy skály u Fryštáku poprvé, ve zvláštním úhlu osvětlení jsem tady namísto čelního skaliska viděl... hlavu SATANA!