Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Stará moudrost platí samozřejmě nejen v Čechách, ale i na Moravě. Přiznejme si, že ačkoliv se Morava (hlavně ta Jižní) snaží proti Čechám vymezit tím, že národním mokem pro Moraváky (nebo Moravany) není pivo, ale víno. Ovšem kdo kdy navštívil kdejakou moravskou hospodu, valný rozdíl oproti Čechám nepozná. Prostě všude se slope stejně.

Výroba piva se traduje již ve starém Egyptě, ale to byl spíš nějaký kvas. Až bájný král Gambrinus někdy kolem roku 1000 přidal do obilného základu chmelové přísady a postupně se začalo pivo blížit dnešní podobě.

K jedněm nejstarších a rovnou nejlepším pivovarům na Moravě bezesporu patří pivovar v Černé Hoře. Místní se chlubí tradicí téměř pětisetletou, kdy bratři Tasové Černohorští z Boskovic začali na svém panství vařit pivo. V Černé Hoře se dokonce chlubí, že jde vůbec o nejstarší moravský pivovar. O tom můžeme vést spory, co se přesně myslí pivovarem. Jiná města se mohou pochlubit, že pivo vařili daleko dříve. To však bylo v minulosti soustředěné po jednotlivých měšťanských domech, které držely právo vařit pivo. Zas tak to ale nebylo ekonomicky výhodné, vařit pivo v malých dávkách, takže nakonec už ve středověku se právovárečníci sdružovali do společných spolků a skupin a vařili svůj mok ve větších dávkách. S postupným postupem průmyslu se pak zaváděly větší a větší provozy. Nakonec v místech, kde právo vařit pivo existovalo se leckdy dávno nevaří.

Dnešní pivovar v Černé Hoře vznikl výstavbou nových provozů v l. 1871–3, od roku 1896 pivovar fungoval pod hlavičkou Rolnické akciové společnosti pivovarní. V dalších letech pohltila společnost okolní konkurenci v Letovicích či Předklášteří u Tišnova. V roce 1949 byl pivovar znárodněn, k významné změně vlastníka došlo v roce 2009, kdy jej kupuje skupina K Brewery, později přejmenovaná na Pivovary Lobkowitz. Letos do skupiny vstoupili investoři z Číny.

Vlastně mimo pivovar, ale v samotném sousedství stojí hotel Sladovna, který vznikl přestavbou nefunkčních objektů bývalé sladovny. Ač se to nezdá, vlastně s pivovarem nemá příliš společného, majitel je zcela jiný (jeden z bývalých akcionářů pivovaru). Ovšem to že nemá společného příliš je taky informace zavádějící, v restauraci se čepuje téměř vše, co se zrovna vedle vaří.

Muzeum ve sklepení bývalé sladovny přeci jen oba sousedící objekty významově spojuje. Nejde o nijak přehnanou expozici, spíš možnost si připomenout některé taje z výroby oblíbeného pěnivého moku, které zajisté každý vzdělaný pivař ovládá.

Expozice připomíná z jakých surovin se nápoj vaří, jak se kontroluje kvalita pěníku, jak se pivo skladuje a distribuuje apod. Nechybí ukázky starých pivních lahví, půllitrů či krýglů. Objevíme i různé etikety, pivní soudky nakonec i ceny, které místní pivo obdrželo na různých pivních kláních.

Muzeum má klasicky muzejní otevírací dobu, tedy denně mimo pondělí, vstupné 30 plné, 15 poloviční (děti do 6 let 0).