Diecézní muzeum v Brně se nachází v tzv. kanovnické rezidenci, což je honosné označení poměrně malého „domečku“ na Petrově. Založeno bylo v polovině roku 1993 jako první instituce tohoto typu na území naší republiky. Až do roku 1999 sídlilo Diecézní muzeum v prostorách augustiniánského kláštera na Starém Brně, a poté byla jeho činnost na dlouhý čas přerušena. Teprve v roce 2006 se přestěhovalo do prostor zrekonstruovaného kanovnického domu, kde bylo otevřeno jako Informační kontaktní centrum s expozicí sakrálního umění z brněnské diecéze. Již o rok později muzeum otevřelo svou současnou stálou expozici, pojmenovanou Vita Christi, tedy Život Kristův.

A hned úvodem si můžeme připomenout, že v poslední době se o brněnském Diecézním muzeu mluvilo poměrně často, a to v souvislosti s vrácením gotického obrazu z roku 1350, který je všeobecně znám jako Madona z Veveří a který byl donedávna umístěn v Národní galerii v Praze. Obraz jistě pozoruhodný, ale také lehce přeceňovaný. Rozhodně by bylo nespravedlivé, dávat mezi tuto „dlouhoprstou“ Madonu a expozici muzea rovnítko … což ovšem naše sdělovací prostředky ve dnech nedávných dělaly poměrně ochotně a často. Počtem téměř 20 tisíc návštěvníků se muzeum, jehož zřizovatelem je brněnské biskupství, mohlo pochlubit i v časech „předveverských“.

Hlavním úkolem muzea je shromažďovat a schraňovat umělecké předměty, které už nelze – většinou z bezpečnostních důvodů - nadále ponechat na původním místě, tedy v různých kostelech a klášterech, na farách a hřbitovech nebo v kaplích a božích mukách (vždyť i ta Madona z Veveří přežívala v malé a volně přístupné kapličce ještě v I. třetině 20. století). Tímto způsobem vznikla velmi cenná sbírka sakrálního umění. Ve stálé expozici tak můžeme vidět gotická, renesanční i barokní díla z jižní Moravy a Brněnské diecéze. Zmiňovány bývají nejčastěji Madona z Klentnice a konce 13. století, dva reliéfy gotického oltáře z Mostiště a roku 1510, obraz Uzdravení slepce ze 17. století, který bývá řazen do Caravaggiova okruhu, nebo Kající se Máří Magdaléna z konce 18. století a Letovic. Nechybí, samozřejmě, ani nějaké to zlacené nádobí a monstrance. Celá expozice více než čtyř desítek cenných památek je sestavena poměrně netradičně. Jednotlivá díla jsou totiž seřazena tak, aby představila postupně jednotlivé etapy života Ježíše Krista. Ty jsou pak doprovázeny evangelijními texty.

Budova, ve které Diecézní muzeum v Brně sídlí, vznikla – jako rezidence sídelního kanovníka a děkana brněnské kapituly – v roce 1618. Jedná se o pozdně renesanční až manýristickou budovu, postavenou na středověkých základech. Krátce zde svého času sídlil i jeden z nejvýznamnějších moravských politiků a olomoucký biskup, kníže František kardinál z Dietrichsteinu. Budova muzea se nachází na okraji petrovské terasy, vedle pozdně gotické vstupní brány do areálu katedrály sv. Petra a Pavla. Dnešní podoba tohoto malého paláce odpovídá druhotným klasicistním úpravám, interiér byl rekonstrován pro muzejní účely v letech 1999 až 2006.

Součástí muzejní činnosti je také pořádání různých dočasných výstav, které bývají nejčastěji umísťovány do vysoce atraktivních prostor katedrální krypty nebo do tzv. Propité věže. Nechybí vzdělávací programy a muzeum se také aktivně zapojuje do akcí typu Brněnská muzejní noc.

Zajímavá je také otevírací doba brněnského Diecézního muzea. To je totiž otevřeno od pondělí do soboty a od 10,00 do 17,00 hod. Má to logiku, v neděli přece i Bůh odpočíval a v pondělí pak muzeum nemá konkurenci, což je pro tuto instituci i návštěvníky Brna nesporným přínosem. Vstupné do muzea je 60,- Kč (snížené 40,- Kč), ale nabízí se také možnost vstupného kumulovaného, např. s katedrálou nebo katedrálními věžemi a klenotnicí.

V muzeu se, bohužel, nesmí fotografovat. Autor tohoto článku na uvedenou skutečnost občas trošku pozapomněl, za což se tímto omlouvá. Přesto věří, že mu to muzejní budova, vedení instituce i „ten nahoře“ nakonec nějak odpustí. Vždyť se nic nového ani tajného nevyzradilo a je to pro ně - pro všechny - jen a jen dobrá i bezplatná reklama …