Hrad ležící na nejjižnějším výběžku Malych Karpat, svažující se až k Dunaji, kde byl původně prastarý brod na cestě do Podunajské nížiny. Hradní kopec sehrál významnou roli jako slovanské hradiště v období Velké Moravy, kdy se stal politickým i církevním centrem kraje. Výsledky posledních archeologických výzkumů dokázaly, že už v 2. polovině 9. století stály na hradišti kamenné stavby, a to zděný kamenný palác na nejvyšším místě hradní výšiny a velká zděná bazilika na horní východní terase dnešního hradního areálu. První písemná zmínka o Bratislavském hradu je známá od roku 907, kde se píše o Pressalauspruchu (původní pojmenování). Po zániku Velké Moravy se stal pohraničním hradem raněfeudálního uherského státu a zároveň sídlem komitátu. roku 1241 čelil nájezdu Tatarů a tak byl o 4 roky později přestavěn a opevněn. Na místě dvou přecházejících paláců postavili na hradním kopci velkou obytnou věž a o něco málo později na JZ okraji i věž obrannou (známá jako Korunovační věž). V 1. polovině 15. století byl hrad kompletně přestavěn v souvislosti s opevňováním západních hranic Uherska proti husitům. V té době zanikla i velká obytná věž a na jejím místě byl vybudován rozsáhlý dvojpochodový gotický palác obklopený příkopou a moderním opevněním. Turecké nebezpečí a přenesení sídla KRAJINY do Bratislavy vedlo k další, renesanční přestavbě hradu. Byla vybudována dvě nová křídla a upraveny vnitřní prostory. V 1. polovině 17. století bylo vystavěno 3. poschodí a jeho původní 2 Gotické věže byly přestavěny na čtyři. V 18. století po dalších rozsáhlých upravách se z hradu stalo velké reprezentační sídlo uherského místodržitele. Po přenesení ústředních úřadů do Budína zřídil Jozef II. roku 1784 na hradě generální seminář, ve kterém kromě jiných osvícenských knězů studoval i první kodifikátor spisovné slovenštiny Anton Bernolák. Po smrti panovníka byl seminář rozpuštěn a hrad byl využíván jako kasárny. Požár v roce 1811 proměnil celý objekt na ruiny. Po několika marných snahách o jeho obnovu mu vrátila život a kulturní poslání až velká rekonstrukce roku 1953.