Slovácká obec Bílovice, poprvé písemně zmiňovaná v roce 1256, patří mezi ty, jejichž zastupitelé se mohou pochlubit tím, že jsou zámeckými pány. Poté, co se obec stala lénem olomouckého biskupství, zde totiž vzniká farnost a o něco později také středověká tvrz, která byla koncem 16. století přestavěna na renesanční zámek s charakteristickými arkádami. Ten pak prošel na přelomu 17. a 18. století barokní přestavbou. V roce 1809 koupil zámek Ferdinand hrabě z Laurencin-Beafortu a nechal jej přestavět v empírovém stylu. No a tento zámek je dnes sídlem Obecního úřadu Bílovice. Obec je také současným majitelem objektu. Historie podobná osudu zámku v nedalekých Březolupech.

V letech 1831 až 1945 zámek vlastnila hrabata z rodu Logothetti. S jejich panováním jsou spojeny dvě zajímavosti. Jednak zástupce rodu Vladimír zde – jak hlásá tabulka na budově - v roce 1869 založil první venkovský hasičský sbor na Moravě a v roce 1845 byl jejich hostem malíř Josef Mánes, který zde vytvořil několik svých obrazů a studií krojů. V jejich „starých časech“ byla zámecká budova se středovým rizalitem ještě částečně upravena.

Kolem historie a podoby zámku „se točí“ několik zajímavostí, nejasností i nesrovnalostí. Přesto, že se jedná o stavbu empírovou, je zámek v podstatě jednoduchou barokní patrovou budovou, kterou obklopuje pěkný udržovaný anglický park (dnes však již s mnoha prvky z druhého břehu kanálu La Manche), místo konání různých kulturních akcí. Zajímavý je také fakt, že předchůdcem zámku měla být stará gotická tvrz, která je však prokazatelně poprvé uváděna až v roce 1512 nebo dokonce 1552. Mezi majiteli tvrze, ke které patřil také malý pivovar, se žádný známý šlechtický rod neobjevuje, pokud za ně nechcete považovat třeba pana Ješka Polukopí z Rýznburka, Jana Kužela z Kvasic nebo Petra Skrbenského z Hřiště. Je však zajímavé, že některé informační prameny popírají existenci renesančního zámku a tvrdí, že hrabě Ferdinand z Laurencin-Beaufortu nechal okolo roku 1800 vybudovat zámek přímo v místě stržené staré tvrze.

Za krátkou zmínku z temné historie obce i zámku stojí zejména 17. století, kdy v této oblasti asi nebylo jednoduché zejména býti ženou. Když vynecháme těžkou robotu pod krutým panstvem, tak obcí postupně táhla vojska uherská, švédská i tatarsko-turecká.