Cesta do Tater začala kupodivu půlhodinovým zpožděním vlaku. To nám ale celkem vyhovovalo, protože jsme doma zapoměli jízdní řád tatranských električek, který se později ukázal jako nepostradatelný, a který nám děda v průběhu čekání na vlak přivezl. Cesta samotná proběhla bez zvláštních událostí a naši nejmenší spolucestovatelé - kamarádka Evička (necelé 2 roky) a náš Marek se brzy dočkali cíle. Podtatranský Poprad byl bez sněhu. My jsme tam však jen přeskočili do električky a vydali se vzhůru do Starého Smokovce. Tam už bylo sněhu spousta. Byl mokrý a tál. Bohužel odpoledne začalo pršet a my jsme ztvrdli doma. Další den nás přivítalo azuro. Vzhůru nahoru. Vyjeli jsme na Hrebienok a začali testovat sjezdovku a svoje zadky. Nejvíce se vyřádil Marek s Květošem. Odpoledne jsme věnovali plavecké relaxaci v popradském krytém bazénu. Večer opět pršelo. Náš další celodenní výlet směroval na Štrbské Pleso. Déšt, který nás doprovázel cestou v električce, se změnil na sníh. Za hustého sněžení jsme s Markem na lopatě projeli kopec, který se svažuje do zamrzlého plesa. Vloni jsme si tam krásně zajezdili. Postupně se počasí začalo zlepšovat, až jsme si museli nasadit sluneční brýle. Přímo naproti skokanského můstku si Marek našel svůj malý skokánek. Výlet na Studenovodský vodopád jsme podnikli ve středu. Skoro celý potok a vodopád byl zakrytý sněhem. Odpoledne jsme se zase topili v bazénu. Už jsme se těšili na další den, kdy jsme si naplánovali výjezd na Lomnický štít. Počasí se zdálo být příznivé. Jak je vidět z obrázku. Nicméně bezvetří, které panovalo v Tatranské Lomnici, vůbec neznamenalo bezvětří nahoře. Kabinková lanovka z důvodu silného větru na Skalnatém plese nepremávala. Škoda. Náš vysokohorský výjezd jsme museli odložit. Alespoň jsme navštívili muzeum TANAPu. Tady se Marek konečně seznámil s tatranským medvědem, vlkem, rysem, jelenem a dalšími vycpanými zvířaty. Poobědvali jsme ve Slunečnom dome, který nás oslnil nejen sluncem, ale hlavně Vysokými cenami. Poslední den našeho pobytu v Tatrách jsme se zase pokusili dostat co nejvýše nahoru. Tentokrát se nám podařilo kabinkovou lanovkou vyjet na Skalnaté pleso. Tam jsme se ocitli uprostřed pravé zimy. Konečně bylo pod nulou a my se za neustálého sněžení brodili sypkým sněhem. Nedosáhli jsme sice našeho vytýčeného vrcholu - Lomnického štítu. Ten se ztrácel v mlze a mracích a dát 700Sk za výlet do mraků nás nelákalo. Stačilo těch 560Sk na Skalnaté. A pak už jen rychle dolů do Lomnice, do Smokovce, do Popradu, do Bohumína, do ... Starý Smokovec 25.3.2000 - 31.3.2000 http://www.volny.cz/petr.tomastik/